Demokracie jako nástroj komunistické ideologie

Současný ideologický koncept demokracie a humanismu směřuje zcela zákonitě k diktatuře neschopných a neúspěšných. Problém je v samotné podstatě všudypřítomného ideologického konceptu, který je založen na lži.

Cílevědomá propaganda neustále opakuje teze o tom, že všichni lidé mají stejné předpoklady pro život. Tedy, že všichni lidé jsou od narození vybaveni stejnými mentálními a fyzickými předpoklady. Fyzické rozdíly jsou zjevné a nelze je popřít. Nicméně i pouhé konstatování faktu, že je někdo tlustý nebo černý je na hranici společenské akceptovatelnosti.

Psát či mluvit o vrozených mentálních schopnostech je téměř nepřípustné. Současná ideologie považuje za základní dogma tvrzení o tom, že všichni lidé mají stejné vrozené mentální schopnosti, bez ohledu na rasu či původ. Na zpochybnění těchto dogmat společnost reaguje podobně jako reagovala kdysi na zpochybnění geocentrismu.

Masivní propaganda, zastrašování a legislativní vynucování „správného“ názoru však nemůže změnit přírodní zákony. Kdyby byla prosazovaná společenská teze pravdivá, nevyvinulo by se vůbec lidské myšlení a lidský druh by mentálně setrval na evolučně „zamrzlém“ stavu opice. Přírodní zákony evoluce jsou založeny na nerovnosti a soutěži.

Prosazované teze jsou však v rozporu i s celospolečenskou realitou. Někteří lidé jsou úspěšnější než druzí, někteří jsou neúspěšní. Popírání přirozených genetických příčin zcela zákonitě vytváří ideologický prostor pro ideologie založené na závisti a trestání úspěšných. Tedy ideologie socialistické a komunistické.

Pokud totiž nepřipustíme genetické příčiny rozdílů v úspěšném uplatnění lidí musíme reálně existující rozdíly nějak vysvětlit. Stále oblíbenější je vysvětlení, že neúspěch vyplývá z diskriminace. Další oblíbené vysvětlení spočívá v tom, že ti co se mají dobře jsou nepoctiví.

Poctivý a slušný člověk totiž nedokáže pochopit, že se nemá stejně dobře jako jeho soused, když jsou přece stejní. Rozdíl tedy vnímá jako nespravedlnost.

Naopak poctivý a slušný úspěšný člověk se musí, v případě akceptace ideologických dogmat, domnívat, že jeho chudý soused je líný.

Samozřejmě, že příčiny některých rozdílů mohou vyplývat i z nepoctivosti a lenosti. Rozhodující příčinou je však rozdílná genetická výbava jedinců. Ve sportu je to zcela zřejmé, ve sportu není vliv vrozených schopností popírán. Běžná práce i život se však řídí úplně stejnými principy soutěže. V drtivé většině případů vyplývá úspěch (obvykle vyjádřen v penězích) jedince z jeho schopnosti být užitečným pro ostatní. Vše je samozřejmě zkreslováno zděděným majetkem.

Popírání přirozených genetických rozdílů ve vrozených schopnostech ve svém důsledku rozdmýchává takzvanou „třídní nenávist“. Ta je různými ideologicky angažovanými jedinci naivně kompenzována různými antidiskriminačními zákony a systémy solidarity a sociálního přerozdělování.

Paradoxní je, že cílená diskriminace schopnějších je zcela legitimní a proniká postupně do všech sfér lidského života (progresivní zdanění, dotace, zákazy pro zdravé apod.).

Nenávist „chudých“ vůči „bohatým“ tím však nijak neklesá. Naopak jen je jim tím potvrzována teze, že „bohatí“ jsou nepoctiví a zlí lidé, kteří žijí na úkor „chudých“.

Setrvání na pseudohumanistické a zcela nesmyslné tezi o vrozené stejnosti lidí zcela zákonitě vede k jejímu reálnému prosazení. Reálné prosazení stejných životních podmínek pro všechny však není možné bez likvidace, či totálního potlačení a okradení schopných. Jak to funguje jsme si mohli vyzkoušet v komunistickém režimu. Mnozí na něj rádi vzpomínají.

Komunistům se nepodařilo získat nadvládu nad světem pomocí revolucí. Mnozí totiž na revoluce zareagovali stejně jako, žába vhozená do vařící vody – opařili se, ale zavčas ze smrtící vody vyskočili. Dnes realizují komunisté svoji zrůdnou ideologii pomocí demokratických stran a my se chováme podobně jako žáby v kotli, ve kterém je voda postupně ohřívána. Zvykáme si, a příchod bodu varu, který nás usmrtí, nepostřehneme.