Čínský vliv na světovou ekonomiku

Reálná výroba a spotřeba tvoří základ ekonomiky. Finanční trhy a spekulace jsou pouze velice složitým přerozdělováním, které může snadno skončit. K udržení světového systému přerozdělování je nutný politický a vojenský vliv. Realita produkčního výkonu a vlastnictví zdrojů se nakonec vždy projeví.

Čína je v podobné situaci jako Evropa před sto lety. Většina lidí pracuje v zemědělství a v zemi se prudce rozvíjí průmysl. Proces industrializace je teprve na začátku. Šíření „moderního způsobu života“ v Číně je urychlováno přílivem kapitálu a organizačního know-how.

Kapitál už naučil Číňany vyrábět výrobky, které sami spotřebují. Export už přestává být hlavním tahounem ekonomického růstu. Poptávka po zboží na čínském trhu roste, rostou i investice, důsledkem je inflace.

Růst platů posílil značkové výrobce, kteří mají v Číně své továrny. Západní továrny v Číně zvýšily produktivitu a zlepšili organizaci práce. U kvalitních značkových výrobků zůstávají náklady práce stále nízké.

Firmám, které nemají vlastní továrny, ale výrobu nakupují, způsobuje růst platů v Číně problém. Vzrostly ceny jejich dodavatelů (převážně Čínské firmy s nižší produktivitou), kvalita však nevzrostla. Překupnictví vždy funguje jen omezenou dobu.

Pro pokračující ekonomický růst má Čína optimální podmínky. Miliarda lidí si ještě nevyrobila a nekoupila plazmovou televizi, automobil, dům na hypotéku. Jsou teprve na začátku spotřebního boomu, který my už máme za sebou. Číňané nemusí nic dělat lépe než my. Mají objektivní výhodu obchodního potenciálu nenasyceného trhu.

Čínský vliv na globální trhy vyplývá z prostého počtu Číňanů. Vývoz čínské práce je rozhodující příčinou většiny současných problémů. Přicházejí i problémy větší. Růst čínské spotřeby ovlivňuje trh se surovinami a jinými zdroji. Zvýšení čínské spotřeby obyvatel na úroveň USA není materiálně možný. Na Zemi není potřebné množství zdrojů. Růst cen surovin, v důsledku téměř bezedné čínské poptávky, zhorší situaci všech, kteří suroviny nemají. Vývoj cen surovin zcela změní světový trh, a Čínský rozvoj zastaví, ale náš taky.

Druhá věc, která může zastavit čínské dobývání trhů je technologický rozvoj. Rozšíření vyšší úrovně automatizace výroby může snadno učinit i čínskou pracovní sílu nepotřebnou (v automatizaci vidím příležitost pro Evropu). Už nyní je patrné, že čím větší je podíl automatizace v ekonomice, tím více je ekonomika schopna konkurovat čínské výrobě (Japonsko, Německo).

Nelíbí se mi chlácholení ideologických nadšenců, že se nic neděje, že musíme počkat, až se to v Číně „podělá“. Čekání může trvat velice dlouho a je mnohem pravděpodobnější, že se to dříve „podělá“ u nás. Na rozdíl od Číny jsme na konci industrializace. Bublin z růstu máme také plno, a chybí prostor pro nafukování dalších. Např:

Například na našich dálnicích je asi pětkrát víc „pump“ než na Německých. Počet benzínek však nezvyšuje objem prodaných paliv. Logicky tedy musí být v Německu prodej paliv efektivnější i produktivnější.

Chceme-li v globalizovaném světě úspěšně přežít, musíme znovu více produkovat než spotřebovávat. Musíme se přizpůsobit echnologicky i společensky. Dnes už musíme prodávat i na čínském trhu. Nemůžeme čekat, až nám někdo něco „daruje“ nebo Čína přestane „fungovat“.