V dávných dobách žili lidé podobně jako divoká zvířata. Všechen svůj čas museli věnovat získávání potravy a vytváření podmínek nutných pro přežití. Díky inteligenci se lidem podařilo usnadnit si život. Naučili se akumulovat, tedy střádat zdroje.
Zpočátku lidé zvýšili možnosti přežití zimy, podobně jako jiní savci shromažďující si zásoby. Později akumulace umožnila odpočívat. Schopnost shromažďovat zdroje pro budoucnost se u lidí neustále vyvíjí. Cílem je dosažení stavu, ve kterém je člověk minimálně omezován. Má dostatek zdrojů a může si dělat, co chce. Tedy bavit se a odpočívat.
Běžně je člověk omezován činnostmi nezbytnými k tomu, aby mohl přežít. Pro zvířata v přírodě je obstarávání obživy hlavní aktivitou. U lidí se prostor pro zábavu a odpočinek stále zvětšuje. Lenost je ve své podstatě základním stimulem, který nejvíce podněcuje myšlení lidí.
Pro realizaci myšlenek je vždy nutné lenost překonat. Lenost stimuluje myšlení, ale potlačuje aktivitu konat. Opakem lenosti je vůle, tedy ochota riskovat, zřeknout se pohodlí, dělat i nepříjemné věci za účelem dosažení cíle.
Vůle je nehmotnou silou, která dokáže pohnout hmotou. I zvednutí ruky vyžaduje rozhodnutí, které má důsledek v pohybu svalů. Každé lidské vědomí rozhoduje a svými rozhodnutími pohybuje hmotou. Ať už tím, že po něčem šlape nebo to do výše pozvedá.
Nechci zde řešit, zda je ta vůle svobodná nebo kauzální. Základem projevu všech gravitačně kauzálních změn jsou miliardy miliard dílčích rozhodnutí lidí i živých tvorů. Veškeré uspořádání hmoty zde kolem nás na Zemi je pozměněno Životem, hlína, stromy i budovy. Nebýt Života vypadalo by to tady podobně jako na Marsu a na Měsíci. Tedy skály, kameny a prach. Když se rozhlédnu, vidím, že Život kameny a prach přeměnil na hlínu v květináči, dřevěnou desku stolu, plastovou klávesnici i tato písmena zde.
Člověk je schopen rozhodnotnout se více o svém konání. Dokáže projít ohněm, bolestivě se popálit, a tím si zachránit život. Hloupější zvíře se bojí plamenů a nechá se jejich úzkým páskem zastrašit a zemře v dýmu a plamenech. Rozhodování člověka je volbou mezi prioritami. Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí vždy něco obětovat. Nelze dosáhnout spokojenosti z dosažení cíle bez námahy.
Síla vůle se projevuje odvahou riskovat a proto investovat práci i peníze. Síla vůle se projevuje obětováním pohodlí a času. Poslušnost je zabijákem vůle, lidé bez vůle se stávají roboty, či loutkami v marketingové simulaci. Vůli většinou vynutit nelze. Nejsilnější vůle vyplývá z přesvědčení. Bičem může pán přimět otroka ke zvednutí kamene, ale těžko ho přinutí, aby za něj věrně bojoval.
V Evropě se stal život v pohodlí a bezpečí samozřejmostí získávanou bez jakéhokoliv úsilí. Předchozí generace dokázaly naakumulovat velké množství zdrojů, ze kterých šlo téměř bezpracně žít. Pohodlný způsob života zůstal zachován, i když zdroje přestaly spotřebu krýt. Žije se na dluh. Někdo jiný akumuluje. Odkládá svoji spotřebu a očekává, že na něj budou dlužníci v budoucnu pracovat. Pokud však člověk více spotřebuje, než vytvoří, stává se pro umořování dluhu zbytečným. Stává se zátěží, která dluh dále prohlubuje. Věřitel proto sebere dlužníkům neschopným splácet zbývající zdroje. Dlužník bez majetku a bez schopnosti splácet dluh se ocitá v roli otroka, kterého se nevyplatí živit.
Lidé dokáží projít ohněm, i když to bolí a zachránit si život. Dokáží se lidé zřeknout pohodlí, aby dokázali přežít?
