Černý samet

V USA zavládla po oznámení vítězství Obamy euforie, která je svým způsobem podobná euforii z ČSSR roku 1989. Příčiny nadšení jsou zcela odlišné, omyly většiny lidí podobné.

Aktéři sametové revoluce mluvili o demokracii a svobodě s nadšením, přitom přesně nevěděli co ty pojmy znamenají. Skutečnost, že svoboda také přináší odpovědnost si málokdo uvědomoval. Povinnost chodit do práce byla samozřejmostí, s hodnocením pracovních výkonů se pouze experimentovalo. Pár tisíc lidí na náměstích se stalo symbolem změny, která měla celou řadu hlubších příčin. Drtivá většina lidí změny pasivně přivítala, už je nebavilo předstírání loajality k čím dál více neschopnému vládnoucího systému.

Většina obyčejných lidí si pod pojmem demokracie představovala obchody plné hifi elektroniky, západního módního oblečení, kosmetiky. Intelektuálové z pádu komunistické totality  vyvozovali svobodu tvorby. Většinová populace se těšila na hollywoodské filmy a seriály, případně  erotické časopisy. Běžní lidé prostě pokukovali po západních sousedech a chtěli mít to stejné co oni.

Evropské demokracie se ještě před pádem komunistických totalit „nakazily“ socialismem. Bezbřehé sociální programy a různé dotace retušovaly reálnou neschopnost přirozených životních a reprodukčních schopností. Daňoví poplatníci postupně ztratili schopnost rozežrané sociální systémy uživit. Kolaps nesmyslného systému je oddalován systémem půjček a neprůhledných finančních operací.

USA dlouho socialismu odolávaly, snad i proto, že je od komunistické nákazy chránil oceán. Přesto se k nim mnoho vymožeností také přeneslo. Opatrné sociální programy a ideologický export demokracie USA také vyčerpaly. Nižší americké daně už dlouho nepokrývají státní výdaje. Globální konkurence postupně likviduje střední třídu a nejistota pro běžné pracující nebývale vzrostla. Americké sociální systémy jsou ve srovnání s rozežranou Evropou mizerné a většina Američanů s nimi není spokojena. Devalvace dolaru významně změnila pozice amerických a evropských turistů. Pro Američany je v Evropě všechno drahé a naopak. Pro mnohé tak vznikl dojem, že se mají lidé v Evropě lépe.

Schopnosti dosáhnout přijatelné životní úrovně pomocí vlastního úsilí nemají v USA především afroameričané. Proto jich 95% vzhlíží k nově zvolenému adeptu na prezidenta s nadějí. S nadějí, že se o ně postará a oni se budou mít dobře, tak jak je to z jejich hlediska spravedlivé. Většina Američanů bez, rozdílu rasy černou revoluci pasivně vítá. Současná americká vláda je reálně neschopná a lidé systému už nevěří.

Američané proto v demokratických volbách zvolili změnu. Mnozí jsou situací nadšeni, ale vůbec netuší, co ta změna bude znamenat. Zdroje potřebné na realizaci utopických sociálních vizí budou v ekonomice reálně chybět.

Situace v USA však není zdaleka homogenní a vzniká vážný rozpor.

Mnoho Američanů se těší na budování socialismu (i když tomu tak neříkají). Těší se podobně, jako se těšili naši předci po druhé světové válce. Vnímají to, jako ukončení nespravedlnosti a křivdy. Vždyť oni nemohou za to, že se mají špatně. Za to přeci mohou ti druzí, ti co se mají dobře. Euforie a budovatelské nadšení po čase obvykle přerůstá v aroganci a bezohlednost. Všechny změny se konají v zájmu dobra. Vždyť i u nás se většinový lid v zájmu spravedlnosti a dobra vypořádal se zlými kulaky, fabrikanty a jejich přisluhovači. Většina vždy jen pasivně přihlíží.

Mnozí lidé, kteří zdroje vytvářejí a nebo je mají, nepotřebují žádné sociální systémy. Většinou nejsou úplně hloupí a uvědomují si, že změna pro ně znamená problém. Budou platit vyšší daně, případně bude inflací ohrožen jejich majetek. Takto nejsou nadšeny i celé státy, zejména zemědělské na jihu. Farmáři jsou konzervativní a vždy se o sebe a své rodiny dokázali postarat sami.

Čím dál více Američanů si také začíná uvědomovat, že demokracie může být i nebezpečná. Sílí obavy, že mohou být demokraticky okradeni a zbaveni svobody, stačí když jsou v menšině.