Rok se s rokem sešel, a moje obavy se naplnily. Radar nebude.
Očekával jsem, že Rusko začne agresivně posilovat svůj vliv, až po odchodu amerických jednotek z Iráku. Je však docela možné, že Rusko zareagovalo okamžitě po zjištění, že stratégové USA učinili příslušná rozhodnutí o omezení svého vlivu v Evropě a okolí.
Globální bezpečnostní situace se stále mění, nyní se změnila významně. Ze současné analýzy rizik vyplývá nutnost přehodnotit priority.
Projekt „Irák“ je ztrátový a jeho výnosnost se jeví značně nejistě. V Afganistánu jsou to prakticky jen vyhozené peníze. Problémy americké ekonomiky, omezují celkové možnosti rozsahu zdrojů na resort obrany. S devalvací dolaru nedošlo jen k zlepšení podmínek pro vývoz amerického zboží, ale byla tím také redukována „kupní síla“ vojenského rozpočtu. Amerika musí nutně přehodnotit svoje priority, protože na řešení všech „projektů“ prostě nemá dostatek prostředků. Strategické rozhodnutí uvolnit svůj vliv v Evropě a na středním východě může uspořit mnoho zdrojů.
Na jihoamerickém kontinentu nebezpečně sílí vliv komunistického diktátora Cháveze. Roste i vliv některých jihoamerických ekonomik. K prosazení amerických zájmů a snížení bezpečnostních rizik je nutné přeskupit a posílit americké zdroje v oblasti Jižní Ameriky. Posílení vlivu USA v jižní a střední Americe může být vysoce rentabilní. Pozornost je vhodné zaměřit i na Kubu u níž je šance, že se po smrti Fidela Castra vrhne do náruče USA. Jihoamerický region také disponuje lidským potenciálem srovnatelným s východní Asií, surovinových zdrojů zde také není málo. Větší kontrola tohoto regionu sem může přesměrovat americké investiční zdroje alokované nyní v Asii. Kontrolovat oba americké kontinenty je pro USA zřejmě nejvýhodnější variantou ekonomicky úspěšného vývoje.
Rozpad Sovětského svazu byl vynucen špatnou ekonomickou situací této mocnosti. Ta se zhoršovala v důsledku rostoucích výdajů na provoz socialistického ideologického experimentu a neefektivních pokusů vývozu socialismu. „Zkrácení fronty“ bylo jedním z faktorů ekonomické a politické stabilizace Ruska. Hlavním faktorem stabilizace Ruska je pragmatismus ruských elit, které si uvědomily, že ekonomická prosperita nijak nesouvisí s mírou demokracie. Tuto iluzi se snaží západní společnost světu vnutit a sami jí snad i věří. Ekonomická prosperita však vyplývá z míry kapitalistické svobody a přístupu ke zdrojům. Sociální a politicko-demokratické výdaje ekonomiku v podstatě jenom brzdí a ekonomika se bez nich snadno obejde. Horší je to pak ze životní úrovní nešťastníků, kteří v dravém kapitalismu nenajdou dostatečné uplatnění. Z celkového ekonomického hlediska jsou však osudy těchto lidí zcela nepodstatné.
Současné Rusko funguje mnohem efektivněji než před pár lety. Rusko navíc rozvíjí strategie dalšího zhodnocení vytvářených zdrojů. Jednou z cest je posílení vlivu Ruska na okolí, které může vyústit až k jeho plné kontrole. Do karet hraje Rusku také skutečnost, že jsou potenciálním rostoucím trhem pro Čínu, která očekává odbytové problémy v zadlužené Evropě a USA. Čína se současně stává pro Rusko partnerem, který může zcela nahradit výpadky na západním trhu.
Domnívám se, že Ruské informační zdroje zjistily, že USA se definitivně rozhodly omezit svůj vliv v Evropě a dalších regionech. Ruští stratégové neztráceli čas a zahájili ofenzívu směřující k využití nové situace. Vyrábění záminek k násilnému šíření vlastního vlivu je ve světě mediálních monopolů čím dál jednodušší. Každý vítěz konfliktu je mírotvorce a poražený je vždy viníkem, který rozpoutal válku.
Pokud se nemýlím je poslední vývoj v Gruzii indikací toho, že USA to v Evropě a okolí „balí“. A Rusové už to vědí a proto jednají.
Taky by se mi líbilo, aby nás USA bránily. Všichni to považují za samozřejmost, ale přitom děláme drahoty s poskytnutím místa pro vojenský radar. I případné poskytnutí prostoru pro základny je velice slabá protihodnota za poskytování ochrany před agresí. Osobně se však domnívám, že ani u nás a ani jinde v Evropě žádný americký radar nebude. Zdůvodní se to jakkoliv, ale prostě to přestane být ve strategickém zájmu USA. Když se USA vojensky na Evropu vykašlou, nebude jim to vzhledem k módě antiamerických nálad v Evropě nikdo vyčítat.
Vliv Ruska v Evropě tím vzroste významně, až kriticky. Evropa je již nyní na Rusku energeticky značně závislá, brzy může být závislá i politicky. Rusko bylo v polovině minulého století v mnohem horší situaci než dnes. Přesto dokázalo obsadit téměř celou Evropu, sjednocenou Hitlerem.
Pokud chceme jako Evropané žít bez Ruského poručnictví nezbývá nám nic jiného než začít budovat vlastní obranu. Evropa by se měla konečně postavit na vlastní nohy a začít reálně strategicky plánovat svoji budoucnost. Při plánování strategie vývoje Evropy je naprosto nezbytné zohlednit i vlivy vývoje v ostatních částech světa. Evropa se musí zbavit ideologického balastu, který ji ekonomicky dusí, podobně jako dusil dříve Sovětský Svaz. Sebemrskačství a šikanování elit nemůže mít na růst ekonomiky a obranyschopnosti Evropy žádný pozitivní vliv. Vznosné ideály intelektuálů Evropu nezachrání před konfrontací s pragmaticky se rozvíjejícím světem.
*
Článek byl po dohodě s redakcí aktualizován a zveřejněn znovu v aktuálním datu a čase. Původní zveřejnění: 14.8.2008.
