Antihmota

V různých fyzikálních teoriích se běžně předpokládá existence antihmoty. Její použití je většinou účelové a do důsledku nevysvětlené. Logicky jsem už odvodil, proč musí být hmota tvořena z nehmotných elementů (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=19092). Ze stejných důvodů musí být z nehmotných elementů tvořena i antihmota.

Konfigurace informací, které vytvářejí základní elementy hmoty, používá pro svoji architekturu prostor a čas. Základní elementy hmoty prostor a čas vytvářejí. Prostor a čas jsou jakousi matricí, pomocí které hmotu vnímáme a popisujeme.

Množina existujících informací je však větší, než ta část, kterou jsme schopni zkoumat pomocí hmotných interakcí. Každý element hmoty je prostřednictvím své vnitřní nehmotné struktury propojen s jinými nehmotnými strukturami.

Zkoumat nehmotné atributy hmotných objektů lze pouze zprostředkovaně, a prakticky to zatím pořádně nikdo nedělá. Kvantová fyzika se zatím spokojí s dogmatem náhody. Pozorováním hmoty se totiž nepodařilo zjistit příčiny neurčitosti jevů. Tato neznalost je tedy prohlášena za axiom, který není třeba zkoumat, ale je nutné mu věřit.

Nehmotné struktury, které jsou v imanentním vztahu k hmotě, nelze alokovat v prostoru a čase. Časoprostorová matrice vyplývá z hmotných projevů informací a je na hmotě závislá. Nehmotné elementy nevytvářejí pouze hmotu, ale i jiné struktury. Možná je označujeme jako antihmotu. Jsou-li antihmotou, lze vyvozovat, že antihmota není uspořádána způsobem, který by umožňoval její časoprostorový popis shodný s popisem hmoty.

Jsem přesvědčen o tom, že lidské vědomí je vytvářeno nehmotnou strukturou. Lidský mozek je pouze geniálním nástrojem, který dokáže zprostředkovat komunikaci nehmotného vědomí s hmotným tělem. Lidské vědomí je však ovlivňováno nejen podněty přicházejícími přes mozek z hmotného světa. Působí na ně i nehmotné atributy hmotného okolí.

Každý předmět, každá věc má svoji historii, tu lze poznat dle vnějších hmotných projevů (opotřebení). Lze ji zjistit ze záznamů o předmětu (kdo předmět vlastnil, co s ním dělal), což je hmotnými prostředky zaznamenaná nehmotná informace. Lze spekulovat, zda lidské vědomí dokáže mentálně vycítit historii předmětu (telegnose).

Lze také spekulovat, zda parametrizací (např. souřadnice a čas) zdánlivě náhodně se rozpadajících atomů předmětu, nezískáme otisk historie prostředí, které ho obklopuje.

Připustíme-li, že lidské vědomí je vlastně antihmota, nebude to antihmota, kterou lze časoprostorově lokalizovat k hmotě lidského těla. Antihmota s hmotou anihilují a nezůstane po nich nic. Vznik a zánik lidského vědomí, tedy musí být vázán na vznik a zánik hmoty nebo nějaké složitější hmotné struktury. Vznikající a zanikající hmotu lze časoprostorově lokalizovat. Velice romantická a astrologická je představa, že se vznikem nového lidského vědomí, vzniká někde ve Vesmíru nová hvězda.

Životnost vědomí nemusí být nutně omezena životností lidského těla, to může být jen dočasným nástrojem vědomí.