2084 - I.serie,7.pokračování - INFORMACE

Krátce po zahájení útoku, Brno: Karel právě projel potemnělou ulicí kolem Krajského ředitelství policie, a všiml si několika civilistů s bazukami a samopaly. Město tu noc zní úplně jinak, žádné dunění tramvají, pouze hluk aut, vzdálené výbuchy a kvílení alarmů. Mobilní síť nefunguje, nejde elektřina. Karel míjí dva bloky a zastavuje u telefonní budky. „Ústředna je přeci na baterie,“ říká si, protože u ní kdysi pracoval. Telefon je však hluchý. Ulicí se rozlehne nepravidelná série výbuchů s ozvěnami. Po chvíli se přidává tlumená vzdálená střelba.

„Výbuchy a výstřely mě vůbec nepřekvapily, vlastně jsem na ně čekal,“ říká si v duchu Karel.

„Ano vzhledem k tomu co jsem viděl, se to čekat dalo. Jenže informaci nebylo možné předat. Celá společnost je založená na výměně informací, taky mi proto prosperuje má telekomunikační firma.“ Neubrání se vtipnému ukončení myšlenky.

„Co se bude dít, když lidi nebudou mít informace. Informace o tom kolik mají peněz, kolik dluží. Firmy to také nebudou vědět, nebudou také vědět kolik mají zboží, komu co mají dodat, kolik zaplatit zaměstnancům, dodavatelům. Peníze jsou informace, člověk tu informaci používá už tisíce let. Teď jsou ty peníze ve formě informačních záznamů v počítačích, takže když nefungují počítače, nejsou peníze.Informace poskytují úžasnou moc. V historii bylo použití písma, hlavní strategickou výhodou v souboji o nadvládu. Kdo má více informací, snadněji získává větší moc. Celý vývoj lidstva je zcela závislý na způsobu uchovávání a předávání informací. Dnes je Maratónský běžec nahrazen SMSkou. Vlastně ještě před pár hodinami byl,“ probral se z úvah Karel.Ani mu přitom nedošlo, že automaticky usedl do auta a rozjel se domů.

Přijíždím do ulice, zastavuji před domem a mačkám klakson auta. Dlouze a několikrát. Křičím: „Lidi pojděte sem!“

Lidé otvírají okna. Opakovaně křičím: “ Pojďte ven!“

Říkám co jsem viděl a slyšel. Sousedka, kterou jsem troubením a křikem probudil nevěřícně krotí hlavou: „Karle cos to hulil?“

Jiný soused, kterého ani neznám dodává: „Já to taky slyšel v rádiu, ale už nehraje“

„Nejde proud, proto nehraje,“ vysvětluje další.

„Ne, ne mám v něm akumulátory, seděl jsem u internetu, když vypnuli proud. Dobíjím to z USB. Teď už nejde naladit nic,“ dodává neznámý soused.

Za chvíli nemusím už mnoho vysvětlovat a KOMUNIKUJEME. Domlouváme se na způsobu výměny informací. Máme různě po městě a republice příbuzné a přátele. Bohužel ne všichni víme, kde naši přátelé bydlí. To lze řešit, máme tištěný telefonní seznam. Plánujeme systém improvizované pošty.

„A co ručnikáři? Ti se taky mohou podle adres orientovat!“ vykřikuje Pavla.

„No jo, tak odmontujem cedule a informační tabule. Češi se zeptají a lidi jim pomůžou, když přišli Rusáci v osmašedesátým, taky jsme je tím mátli.“ Sděluje radostně asi stoletý stařík.

„Jasně sundáme všechna označení a běžte to říkat dál, dalším lidem,“ říkám.

„My jdeme uříznout směrovky na hlavní křižovatku, máme doma flexku na baterky,“ iniciativně hlásí omladina.

Možná je to zbytečné, mohou mít mapy a GPS, ale je lepší začít něco dělat. Stejně nemá smysl chodit teď až se rozední do práce. Vlastně ano, musím tam jet, musíme rozšířit výměnu informací!