Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund se poznali na Vysoké škole obchodní. Rok po jejím absolvování už spolu odjížděli na svou první velkou výpravu. 22. dubna 2017 v 9.30 se koná oslava této cesty, od níž právě uplynulo 70 let!
Dodnes se řada lidí domnívá, že cestovali za ‚dělnické peníze‘. „Předem jsme dostali určitou zálohu ve formě stipendia, kterou jsme po návratu do haléře zúčtovali,“ dušoval se Miroslav Zikmund, když jsme spolu hovořili. „Neznali jsme slovo sponzor. Od Tatry (v jejímž voze T 87 cestu absolvovali) jsme za to, že jí děláme reklamu, nedostali nic. Naopak. Když jsme se vrátili, bylo nám předloženo vyúčtování za náhradní díly.“ První výpravu (do Afriky a Jižní Ameriky) uskutečnili v letech 1947 až 1950.
O únorovém puči v roce 1948 se dozvěděli na hranicích mezi Ugandou a Kongem z tamních novin a rozhlasu. „Vývoj v Československu jsme sledovali a zažívali jsme i první výměny titulářů na našich ambasádách. Na jejich místo přicházeli lidé s minimálním vzděláním, kteří se neuměli domluvit. To nám vadilo,“ vzpomínal Zikmund.
Všichni si mysleli, že zůstanou venku. „Vedli jsme o tom mnoho rozhovorů. Na druhé straně jsme si byli vědomi toho, že by to tu rodiče, příbuzní a ti, kteří nám dali důvěru a půjčili auto, odskákali. Navíc jsme potkávali lidi, kteří emigrovali ve 20. a 30. letech a jejich osudy byly často velmi bídné,“ říkal. Ale setkali se i s opačnými případy. V Limě se třeba setkali s Eduardem Ingrišem - hudebním skladatelem (jeho hudba byla nominovaná na Oscara), cestovatelem, který spolupracoval s Thorem Heyerdahlem a filmařem, jenž se s Ernestem Hemingwayem podílel na realizaci snímku Stařec a moře. „Ingriše zastihl československý komunistický puč v Brazílii, kde mu odmítli prolongovat pas. Cestovatelem se stal z donucení,“ vysvětloval Zikmund, který se později zasadil o převezení jeho archivu do České republiky.
Po druhé cestě (1959 – 64 do Asie a Oceánie) zpracovala dvojice H+Z tajnou analytickou zprávu o stavu hospodářství a společnosti na sovětském Dálném východě, která de facto pojmenovala tamní neutěšenou hospodářskou a sociální situaci a byla sepsaná na přímý podnět Brežněva. „Hanzelka mu ji osobně předal na 13. sjezdu KSČ. Poněvadž jsme měli v Moskvě ‚své‘ lidi, dozvěděli jsme se, co následovalo. Když mu jeho asistenti sdělili, co ve zprávě je, Brežněv přikázal: ‚Hanzelku a Zikmunda vyhladovět!‘“ dodal s úsměvem.
V každém případě po roce 1968 už slavná dvojice nikam nevycestovala (v pražském jaru se exponoval zejména Hanzelka) a až do listopadu 1989 navíc nesměla filmovat, ani publikovat.
Za své dvě výpravy se jim podařilo natočit čtyři celovečerní a 150 krátkých filmů a napsat osmnáct cestopisů, které vyšly v celkovém nákladu téměř 7 milionu kusů! Společně navštívili 83 zemí. Prezidentem Havlem byli oba oceněni Medailí Za zásluhy II. stupně. Svůj bohatý archiv později věnovali Muzeu jihovýchodní Moravy, které dnes sídlí v budově číslo 14 bývalého baťovského továrního areálu ve Zlíně. V roce 2003 Jiří Hanzelka zemřel.
Některé cestovatelské sny pomohli Zikmundovi po kamarádově odchodu naplnit jeho mladší kolegové Miroslav Náplava a Petr Horký (který o něm a s ním natočil film Století Miroslava Zikmunda).
Miroslav Zikmund se letos 14. února 2017 dožil úctyhodných osmadevadesáti let!
