Jiřina Anna Jandová (28) není jen dcera Dalibora Jandy, ale i zpěvačka, která má na svém kontě tři alba. Povídali jsme si nejen o hudbě. Snažil jsem se také přijít na to, jaká vlastně je, což mě u každého zajímá.
Narodila jste se ve Váhách, tudíž byste měla být váhavá. Nebo ne?
Skutečně často nevím, jak se rozhodnout (úsměv). Obzvlášť, když se co týká mého soukromí. I v práci potřebuju někdy postrčit.
Když jste zmínila soukromí, máte nějakého přítele?
Teď zrovna nikoho nemám.
Nastěhovala jste si někdy některého domů?
Nenastěhovala. Ne proto, že bych nemohla, ale zatím ještě nebyl ani jeden z nich ten pravý.
Jestlipak nezvyšujete časem na své partnery nároky?
Zvyšuju (smích). Čím jsem starší, tím jsem vybíravější. I když, nemyslím, že je to se mnou úplně těžký. Spíš se můj život neslučuje s představou toho druhého.
Chtějí vás připoutat k plotně?
V uvozovkách řečeno: už se mi to stalo.
Vychovávali vás rodiče přísně?
Chtěli po mně, abych věci dotahovala do konce, ale nikdy na mě nevytvářeli nátlak. Všechno bylo idylický. Fakt (úsměv).
Dcery tíhnou často k otci…
Vždycky jsme měli k sobě blízko. Asi i proto, že když jsem vyrůstala, měl už míň práce, než předtím a mohl se mi věnovat. Obdivuju, jak mě už jako malou bral všude s sebou. Vždycky jsme spolu byli rádi.
Jednou se vám bude z rodičovského domu těžko odcházet.
Jsme na sebe s rodiči fixovaní, a když jsem někde pryč, cítím potřebu jim zavolat a pokecat s nimi.
S tatínkem máte navíc společné téma: profesi.
Nedovedu si představit, že bych se s ním nebavila o muzice, nebo mu nezavolala po mém samostatném vystoupení, jaké bylo.
Má tendenci vás poučovat?
Já to tak neberu. Jedeme někam na koncert, bavíme se a on jen vyslovuje svůj názor. Často se mě lidi ptají, jak můžeme spolu pracovat, ale kdyby to nefungovalo, tak bychom to nedělali.
Tatínek vám některé písničky napsal, navíc máte spolu několik duetů, takže je přirozené, když si je na jevišti zazpíváte.
Na každé mojí desce máme duet, a co se týká hudby, podílíme se na ní autorsky jen my dva. Výjimkou je písnička Antonína Gondolána Čekej a neplakej, kterou jsme předělali, stejně jako Mám strach z repertoáru Bonnie M.
Kdo na to přišel, že budete hostovat na tatínkových vystoupeních?
Nějak to vyplynulo. Ještě když jsem chodila do školy, natočila jsem duet Vstáváš na tátovo album Jeden den. Na pódiu jsem se pak představila při jeho turné k pětapadesátinám. Byl to křest ohněm. Nic podobného jsem do té doby nezažila. Sjezdili jsme celé bývalé Československo.
Točíte desky doma?
Doma si děláme prvotní nahrávky, ale točíme u Michala Pešouta v Průhonicích. Tam natáčí desky i táta.
Je na vás ve studiu přísný?
Trošku (úsměv). Občas prohodí: „Pojď to zkusit ještě jednou.“ Někdy mně to přijde zbytečné, ale pak si to pustím znovu, uznám, že měl pravdu a zkusím to nazpívat za pár dní jinak. Jsou písničky, které mi sednou, ale jsou i opačné. S Bonnie M jsme se dost nadřeli. Teď už je zpívám bez problémů, ale dlouho mi trvalo, než jsem nalezla správný výraz. Každopádně Mám strach na koncertech boduje.
Ještě mi řekněte, co říkali spolužáci tomu, že s nimi chodí do třídy dcera trojnásobného Zlatého slavíka?
Na ekonomce to ze začátku nevěděli. Když mě asi po třech měsících přijel táta vyzvednout autem před školu, skoro celá třída stála na zastávce, poznali ho a někdo řekl: „Ty vole, to je Janda.“ Musela jsem se smát (úsměv). Nikdo to ale neprožíval a nikoho z nich jsem kvůli slavnému tátovi neztratila. S mnohými se přátelím dodnes.
