O venkově, dětech a vších

S Davidem Kollerem jsme dlouhodobí kolegové a někdejší sousedé. Mám pocit, že se dodnes rádi vidíme. Proto jsme ani v rozhovoru nepředstírali vykání.

Pořád ještě žiješ v Mikulově?

Jsem takovej celoživotní cestovatel, ale poslední dobou se snažím bejt nejvíc tam. Už proto, že tam mám děti, dohlížím na jejich zdárnej vývoj, takže musím bejt po ruce.

Kde jste byli na dovolené?

Několik let jsem úplně zapomněl, že bych si měl dát v létě volno, tak jsem si vzal letos hned tři neděle a jeli jsme na blind do Portugalska.

Autem?
Trochu jsem to neodhadl, protože tři tisíce kiláků je fakt dost. Dojeli jsme na místo po třech dnech, sehnal jsem tam českou agenturu, a bylo to výborný. Pobývali jsme na západním pobřeží pod Lisabonem, kde je to krásný, čistý, je tam, řekl bych, levněji než tady a lidi jsou v pohodě. Všichni navíc mluví anglicky. Nazpátek jsme to vzali přes Alpy a podívali se na pár dní do hor, takže jsme měli konečně pořádný prázdniny.

Jaký jste měli program u moře?

Surfing, kterej jsme se tam jeli učit. Kluci na prkno rovnou naskočili, kdežto já jsem zjistil, že příště, abych se mohl víc zapojit, budu muset shodit cejchu, protože jeden ze základních úkonů, aby ses postavil, je, že musíš pod sebou co nejrychleji podsunout nohu, a čím větší máš břicho, tím to jde hůř (smích).

Ten sport mi přijde nedostižný.

Je těžkej, ale mně přišlo vtipný, že mladý, jak jsou pořád v obležení ipadů, mají najednou jinej zájem. Prkno je vratký, následuje vlna za vlnou, protože dost fouká, musíš mít neopren, jelikož má voda šestnáct stupňů… Bylo to příjemně vzrušující.

V zimě lyžujete?

Děti jezdí na všem. Mě baví běžky, ale nemám parťáka. Kopec, jako oni, sjedu taky, dejme tomu šedesátkou, ale v okamžiku, kdy kolem mě projede nějakej šílenec osmdesátkou, mám trochu strach.

Pořád ještě doma vaříš?

Přece nebudu jíst jenom po hospodách?! (úsměv)

Jaký máš repertoár?

Něco doma vždycky najdu, nebo si něco koupím, a udělám to z toho. Hodně improvizuju.

Jsi dobrej.

Jak to můžeš vědět, když jsi ode mě nic nejedl? (smích)

Ale děti to jedly, ne?

Na ně musíš bejt opatrnej, protože nerady zkouší nový věci. Pro ně mám vždycky připravený pesto - pastu z bazalky, piniových oříšků a olivovýho oleje, který rozmíchám v těstovinách a tím jim trochu zacpu pusu (úsměv).

Moje děti chtěly v určitém věku pořád hranolky.

Ty nedělám. Koupím kus masa, opeču brambory a to jim stačí. Anebo udělám z toho, co je, salát. Z paprik, rajčat, okurek. Teď je rajčatová sezona. Zrovna dneska jsem jich vezl do Prahy celou přepravku a rozdal je kámošům. Na tebe už nezbylo. Až pojedu na autorizaci, přivezu ti čerstvý brambory, jestli chceš.

Jasně. Vypadáš spokojeně. Na venkově se žije pomaleji než v Praze, viď?

Je tu menší stres. Všude chodím pěšky nebo jezdím na kole.

Co tě naposledy pobavilo?
Když jsem vyjel na dovolenou, zjistil jsem, že mají moje děti vši, takže jsem je tři dny odvšivoval.

Jak jsi na to přišel?

Hned první den jsem si s hrůzou všiml, že se tomu mladšímu hejbá hlava (smích). Všichni účastníci zájezdu se museli podrobit ozdravný kúře. Kdybys viděl, jak se můj menší syn, kterej si zakládal na tom, že má háro (dlouhé vlasy), tvářil, když jsem mu půlku vlasů sundal. On se všem chlubil tím, že se nikdy nečesal, protože má dredy. Hrůza. A teď, když jsem mu vystřihl poslední dred z hlavy, koukal, jak se sám od sebe pohybuje (úsměv). To se nám dvěma, který máme stejnej „účes“ a zřejmě i holiče, nemůže stát (smích).

Kde jste sehnali přípravek, kterým jste se vší zbavili?

Na to už jsou dnes super prostředky, který jsou k dostání po celý Evropě. Museli jsme ale taky vyčistit auto a všechny věci vyprat.

To je slušná komplikace.

Už je to pryč. Později mi psaly děti z tábora, kam jsem je nechtěl pustit, protože si musely dát ten šampon na hlavu ještě podruhý.

Proč podruhý?

Všechny hnidy napoprvý nezabiješ a po deseti dnech se ještě vylíhnou ty, který přežily, takže je musíš zlikvidovat. Doufám, že to kluci provedli a na táboře nezanechali žádný kokony (úsměv).

Ty jsi někdy měl vši?

Na základce. Ty ne? (smích)

David Koller
+ Narodil se 27. 9. 1960 v Praze, nyní žije v Mikulově a Praze
+ V letech 1987-2005 a 2014 až dosud skupina Lucie, kromě toho Kollerband, v němž bubnuje i jeho syn Adam (30)
+ Mimo Adama má i Benjamina (11) a Nikolu (9)