Mannerheimova linie dostala název po maršálovi, který navrhl systém opevnění jako obranu před vpádem Sovětského svazu do Finska. 27. ledna uplyne od jeho úmrtí 65 let.
Finsko vybudovalo linii napříč Karelskou šíjí. Maršál Mannerheim stavbu nejprve navrhl a později i řídil. Převážně šlo o řídce rozmístěné zábrany, kterým dodával váhu špatně přístupný terén. Hlavní linie byla 150 kilometrů dlouhá, za ní se nacházela rezervní linie.
Ostuda Rudé armády
Přestože byl mezi Finskem a Sovětským svazem podepsán už v roce 1932 pakt o neútočení a později byl prodloužený, zvláště po podpisu smlouvy mezi Ribbentropem a Molotovem bylo Finům jasné, že jej Rusové dřív nebo později poruší. Tím spíš, že expanzivně se chovající SSSR hovořil o Finsku otevřeně jako o své budoucí svazové republice a vedl proti němu štvavou kampaň. Po likvidaci Polska a podepsání vynucených smluv s pobaltskými státy došlo i na něj. Záminkou k válce se stal takzvaný Mainilský incident z 26. listopadu 1939, vyvolaný Sovětským svazem. O čtyři dny později zahájila Rudá armáda bez vyhlášení války ostřelování pohraničních oblastí, letecké útoky na finská města a vtrhla na jeho výsostné území. Začala Zimní válka. V té době ještě nebyl systém opevnění hotov. Stalin počítal s bleskovým vítězstvím. Ve spojení s houževnatým odporem finských vojsk však představovala linie tři měsíce neproniknutelnou hráz a v bitvách v okolí Taipale padlo na 150 tisíc Rusů (nakonec jich zahynulo 400 tisíc, Finů jen 22 tisíc). Když pak v únoru 1940 zjistil maršál Mannerheim, že je jeho situace neudržitelná, ustoupil se svou armádou na rezervní linii, která až do konce války de facto nepadla, což znamenalo pro Rudou armádu ostudu.
Z vojevůdce prezidentem
Ve snaze zmírnit svou pověst, hovořili Rusové o linii jako o největší pevnosti Evropy, což ovšem nebyla pravda (to vše pak vedlo Hitlera k přesvědčení, že SSSR snadno porazí). Únorovou ofenzívu v roce 1940, vedenou s patnáctinásobnou přesilou, však nemohla finská armáda zastavit a Mannerheimovi nezbylo než přiznat porážku. Finsko muselo odstoupit SSSR rozsáhlá území. Později proto Mannerheim přistoupil na jistou formu spolupráce s Německem. Když byl v roce 1944 zvolen finským prezidentem, spojenectví zrušil, Německu nařídil opustit Finsko, formálně mu vyhlásil válku a uzavřel příměří se SSSR. V čele státu stál do roku 1946.
Maršála i lva salonů uznávali všichni
Maršál Carl Gustav Emil z Mannerheimu byl finský šlechtic narozený 4. 6. 1867 na zámku Louhisaari Manor a zakladatel samostatného Finska. Jeho rodina však byla švédskojazyčná. Finsky se začal Carl učit až v dospělosti a nikdy tímto jazykem nehovořil dokonale. Ve dvaceti nastoupil do Nikolajevského jízdní školy v Petrohradě. V Rusku se stal generálem i se tam oženil, později se však – jako odpůrce komunismu - postavil Rudé armádě. Byl známý nejen jako skvělý vojevůdce a diplomat, ale i lev salónů. Ženy ho milovaly. A světoví politici uznávali. Roosvelt, Stalin, Churchil i Hitler ho považovali za největší osobnost 20. století. Jeho jméno je zvěčněno v kremelském Sále hrdinů. A to už je co říct!
Po 2. světové válce Mannerheim pobýval ve Švédsku, kde byl králem Gustavem V. vyznamenán. Později byl diplomatem ve Francii a Velké Británii. Po svém návratu byl zvolen regentem. Dožil v sanatoriu ve švýcarském Lausanne, kde se věnoval psaní paměti. Zemřel 27. ledna 1951 ve věku 83 let a ve Finsku byl pohřben se všemi poctami. Oficiální vedení státu se však z obavy z diplomatického konfliktu se SSSR pohřbu nezúčastnilo.
