Byla jednou jedna princezna (říkejme jí H), která bydlela se svým královským tatínkem a královskou maminkou v královském městě, okolo kterého tekl královský potok. Žila si celkem dobře, dalo by se říct královsky.
Princezna měla zlaté vlasy, zlaté zuby, gramofonové desky se Zlatým slavíkem a každý večer se chodila koupat do královského potoka a chytat zlaté úhoře.
Za pár let si její královský tatínek řekl, že už by mohla začít dělat něco pořádného, a vyhnal ji do světa na zkušenou. Princezna si sbalila svých pět královských švestek, a vydala se nejbližším královským vlakem směr Králova Lhotka.
Lokálka jela dlouho, až zastavila v jednom městě, které už nepatřilo do tatínkova království a bylo potažené černým flórem.
Netekl tudy žádný královský potok, zemi nespravoval nikdo, podle slov průvodčího tady vládl lid. Protože si to princezna neuměla představit, rozhodla se, že zůstane.
Roky plynuly jak voda v královském potoce. Časem naše princezna H už neměla tak krásně zlaté vlasy a tak krásně zlaté zuby, dokonce i její Zlatý slavík poněkud vypelichal.
Zato se díky hodnému hospodář (ano, našli se tam i tací), u kterého složila svoje královské kosti, naučila hodně užitečného. Dojit, podestýlat, krmit, napájet, hrabat, kopit, obracet, nakládat, vykládat, zakládat, skládat i píchat. Byla toho spousta.
Až jednou přijel do městečka obchodní cestující s kšandami a zipy a do milé princezny se zamiloval.
Háčko dělalo zpočátku drahoty, ale jednoho krásného dne už jí to přišlo hloupé a zamilovala se také.
Za pár dní ovšem náš obchodní cestující, kterého si označíme S, odjel nabízet svoje zboží jinam, a když se k princezně H po roce vrátil, byly už dvě.
Měly byste ho, děti, vidět, jak zíral! Ale protože to byl charakter, ten náš S, nechal na nočním stolku (než zase zmizel) pytlík bonbonů a padesátikorunu.
Čas se však nezastavil a léta ubíhala, až náš obchodní cestující S zjistil, že už všechny kšandy prodal a zipy lidi nekupují, protože jsou v módě patentky. Nezbylo mu, než s obchodním cestováním praštit, a poohlédnout se po něčem, co by ho doopravdy uživilo. A tehdy si vzpomněl na princeznu.
A protože se narodil na šťastné planetě, došel mu právě ten den doporučený dopis, kde stálo, že se ve městě O uvolnila místní pastouška, a protože se tam nikomu nechce, může se klidně nastěhovat.
Náš S se zaradoval, odešel na poštu a zavolal meziměstsky na účet volaného princezně H, že sehnal senzační bejvák.
No a za pár dní se naše H (které už vlastně byly dvě) přestěhovala k S do O a neuplynul ani rok a byli čtyři.
A tak nějak, milé děti, vznikla kyselina sírová. H2SO4…
