Skvělý Formanův film Amadeus má jednu vadu: pomohl rozšířit fámu o „vzpouře génia průměrnosti“. Salieri však nebyl ani špatný skladatel, ani nebyl zodpovědný za Mozartovu smrt. On byl oběť.
Salieri nebyl břídil, ani vrah
První, kdo přišel s tím, že byl Wolfgang Amadeus Mozart otráven, byl pražský dopisovatel berlínského listu Musikalisches Wochenblatt, který ve zprávě o géniově smrti uvedl: „Po návratu z Prahy se jeho stav neustále zhoršoval… Zemřel ve Vídni koncem minulého týdne (5. 12. 1791). Protože jeho tělo po smrti oteklo, dá se i předpokládat, že byl otráven.“ Ejhle spekulace, ejhle pražský prabulvár!
První Mozartův životopisec František Xaver Němeček, v jehož domě bydlel několik let Mozartův syn Karel, zase tvrdil, že se slavný skladatel svěřil své ženě s podezřením, že ho někdo otrávil. Němeček ani Konstance to však nebrali nijak vážně.
Nicméně někteří tehdejší novináři začali vydávat spekulace za pravdu a čtenáři jim uvěřili. Za vraha byl vybrán - Salieri.
Puškinova mystifikace
První, kdo tuhle „pravdu“ přiživil, byl ve hře Mozart a Salieri (kterého v ní přímo označil za vraha) Alexandr Sergejevič Puškin (vydáno 1832). Podle něj pak složil v roce 1897 Nikolaj Rimskij-Korsakov operu. Námět později ovlivnil i anglického dramatika Petera Shaffera, který podle něj napsal divadelní hru Amadeus, jež měla premiéru v Londýně v roce 1979. Puškinovo obvinění z vraždy však zmírnil na obvinění z „morální vraždy“.
K pozdější Formanově adaptaci (1984) napsal Shaffer scénář a film Amadeus získal ze třinácti nominací osm Oscarů a dalších 32 cen, včetně čtyř Zlatých globů.
Od té doby je ovšem většina lidí definitivně přesvědčena o Salieriho hudebním neumětelství a podílu na smrti svého slavnějšího soka.
Ne plagiátor, reformátor
Antonio Salieri (1750 – 1825) se dostal po smrti svých rodičů z rodného Legnanu u Verony do Benátek, kde žil u spřízněné aristokratické rodiny Mocenigo. Odtud ho odvezl do Vídně dvorní kapelník císaře Josefa II. Florian Leopold Gassmann, který se ho ujal a poskytl mu to nejlepší hudební vzdělání. Salieri už ve dvaadvaceti letech, ještě před svým učitelem Ch. W. Gluckem, vstoupil hudebním dramatem Armida mezi operní reformátory. Následující opera buffa La fiera di Venezia mu přinesla světovou slávu, protože byla uvedena ve všech hlavních operních divadlech celé Evropy. V Paříži zazářil operou Les Danaides, jež složil za svého ochrnutého učitele Glucka a hlavně operou Tarare, která se stala pro francouzské hudební drama zásadní. Každopádně byl jedním z nejvýznamnějších skladatelů konce 18. století.
Mimochodem, Requiem nepsal pro sebe Mozart (po jeho smrti ho dokončil Salieriho žák Franz Xaver Süssmayr), ale Salieri. Ani s osudovými Amadeovými obavami ze svého otce, jež ho vedly k napsání opery Don Giovanni, to není tak, jak líčí Shaffer.
Salieriho Requiem: http://jdem.cz/cygrk2
Mozartovo Requiem: http://jdem.cz/cygrm3
Učitel velkých
Ve hře Amadeus se hovoří o Salieriho intrikách při získávání žáků. Salieri nepotřeboval intrikovat, protože byl skvělý a vyhledávaný učitel. Mezi jeho žáky patřili Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Franz Liszt a dokonce – po Mozartově smrti - jeho syn Franz Xaver Wolfgang! Myslíte si, že by ho jeho matka dala do učení k otcovu vrahovi?! Přestože mezi Salierim a Mozartem panovala jistá rivalita (Mozart provokoval okolí svým sebevědomím, nevychovaností a sprostou mluvou), Salieri byl nad věcí a nedělalo mu problém dirigovat některá jeho díla.
Společná skladba
Celkem nedávno došlo v Českém muzeu hudby ke světovému objevu. Učinil ho německý muzikolog Timo Jouko Herrmann, když procházel sbírky muzea on-line a objevil skladbu Per la ricuperata salute di Ophelia, která je společným dílem Salieriho, Mozarta a zřejmě amatérského skladatele Cornettiho. Vznikla v roce 1785 k příležitosti uzdravení anglické zpěvačky Nancy Storace, která byla Salieriho i Mozartovou interpretkou. Z Da Ponteho básně o třiceti slokách jsou zhudebněny čtyři. Skladba vznikla během jediného týdne. K napsání společného díla by přece nepřátele nedonutila - ani žena!
Takhle zní jejich společné dílo: http://jdem.cz/cygrp6
A ještě kuriozita. V květnu roku 1997 se v hlavním sále Justičního paláce v Miláně konal proces. Obviněným byl Salieri, obětí Mozart. Zúčastnili se ho světoví právníci a svědky obžaloby i obhajoby byly přední lékařské kapacity. Verdikt byl jednoznačný: Salieri je nevinen.
P.S.
A na závěr jedno doporučení: Do pražského kina Aero si můžete zajít na live přenosy z některých her Národního divadla v Londýně, třeba na Amadea. V angličtině s českými titulky (konkrétně Amadea v Hilského překladu).
http://jdem.cz/cygrj4
