Čáp je pták, který vypadá, jakoby se pohyboval na chůdách nebo štaflích. Jeho hlavním úkolem je nosit lidem děti.
Milan Linhart
Rozeznat samičku od samečka je problém. Naštěstí oni to poměrně bezpečně poznají. Jakmile se léto přehoupne do druhé poloviny, balí čapí rodinky kufry a odlétají za teplem do východní a jižní Afriky (cesta tam a zpět jim trvá tři měsíce, denně urazí sto až tři sta kilometrů). Tažná hejna mohou čítat i stovky opeřenců.
Věkový rozdíl nehraje roli
Samci i samice tráví zimu v Africe odděleně, ale jak se zdá, vztah na dálku jim prospívá. Páry si zůstávají věrné i po řadu let a náhradního partnera si hledají pouze v případě, že jeden z nich v průběhu zimy zahyne. Jakými kritérii se ale při námluvách řídí, je záhada. Považte, že jim třeba nevadí ani podstatný věkový rozdíl. Vědci zaznamenali případ, kdy dvanáctiletá samice (což už je u čápů babička) se po ztrátě svého partnera zamilovala do čtyřletého samce – tedy čerstvě odrostlého puberťáka. K bezproblémovému soužití čapích párů přispívá i skutečnost, že jsou němí, tudíž se hned tak nepohádají. Jejich jediným hlasitým projevem je klapot zobáků, jímž se - s hlavou zvrácenou dozadu - vítají na hnízdě.
Foto: Vašek Vašák
Samice jsou zvyklé ponocovat
Většina čápů se k nám vrací na přelomu března a dubna. Jarní obsazování hnízd se ale někdy neobejde bez potyček. Může se totiž stát, že se objeví jiní čápi, kterým se hnízdo natolik zalíbí, že už se jim jinam nechce. Pak dojde k boji, který má svá pravidla. Soupeří spolu pouze ptáci stejného pohlaví. Někdy se souboj omezí na pouhé výhružné postoje a klapání zobákem. Jindy ale může dojít k boji, při němž lítá peří, ničí se snesená vejce, pomlouvá příbuzenstvo do pátého kolena, eventuálně jeden z ptáků zahyne. Vítězové pak hnízdo opraví a samičky do něj snesou (podle nálady) dvě až šest vajec. Při sezení na nich se pár střídá. V noci obvykle vysedává samice, protože byla zvyklá za svobodna často ponocovat. Než se vylíhnou mláďata, bývají rodiče velmi neklidní. Upřeně pozorují vejce, kypří a přerovnávají hnízdo, zkoušejí nové dupačky a kočárek po sestře, jako by už se nemohli dočkat.
Mládež občas prudí
Mláďata mají černé zobáky a růžové nohy a rodiče je ještě nějakou dobu chrání před přímým sluncem a deštěm. Vychovávají je sedmdesát dní. V té době neúnavně shání potravu, a jakmile se jeden vrátí z nákupu, okamžitě ho vystřídá druhý. Šestičlenná rodina spotřebuje denně kolem čtyř kil potravy, takže není divu, že čáp snese domů vše, co mu přijde pod zobák. Skokany (nejradši má hnědé), mloky, hady, ještěrky, mladé ptáky, krtky, ryby, velký hmyz a hlavně hlodavce. Když je zrovna chudý rok, může nejmladší a nejmenší mládě natolik zeslábnout, že už nemá sílu žadonit o potravu a staří ho přestanou považovat za své dítě. Pak ho buď vyhodí z hnízda, nebo sežerou. Šťastnější potomek po dvou měsících života zamává křídly a ejhle – ono to jde. Aniž by ho to někdo učil. Čápi pohlavně dospívají ve věku tří let. Do té doby si hnízda nestaví a obtěžují hnízdící páry. Mládež holt bývá taková.
Čápi se vyskytují na vlhkých loukách a polích a hnízda si staví na komínech a stožárech elektrického vedení. Často se objevují v blízkosti lidských obydlí. Asi aby to neměli s miminy tak daleko.
