Ze štrůdlu a z potu je Tourmalet..

Bájný a cyklistickými pověstmi opředený Tourmalet. Na tento pyrenejský horský velikán, obletovaný supy a možná kdoví i vrabci, šplhali jezdci na kolech - v pestrých závodních trikotech, vyhublí a s planoucíma očima náboženských fanatiků upřenýma dolů před sebe. Galejníci přikovaní tělem i myslí k ořům z ušlechtilých slitin. Pot jim stékal praménky po těle a dostával se do míst, kde štípal a vadil..

Já to měl přece jen o něco lehčí a lepší. Seděl jsem v polstrovaném křesle před obrazovkou a věnoval se na plný úvazek štrůdlu. Docela se ženě povedl. Měl jsem ho - byl ještě teplý - plný talířek a zapíjel hustým kakaem, ve kterém stála lžíce.

Zároveň poslanci - občas jsem z rozmaru přepnul na ČT 24 -, dobře živení chlápci v oblecích a s kravatami (také ovšem dámy v šatech), kdesi daleko v Praze mudrovali o důvěře a nedůvěře. Jako pominutí pořád chtěli o něčem hlasovat. Učiněná posedlost a obsese..

Měl jsem v tom ohledu jasno a dal důvěru štrůdlu. Nikdy mne nezklamal. A především - o důvěře a  nedůvěře se nehlasuje - ta buď je, nebo není.. 

Jezdci na kolech mezitím popojeli další flák etapy v smělých serpentinách se klikatící cesty a dostali se do velehorských výšek. Bylo to k zbláznění. Místo, aby se dohodli, že na sebe někde ve stínu (pravda - moc ho nebylo) počkají, jak se sluší při výletu dobrých přátel, dělali si docela naschvály. Některý třeba náhle a bez varování vyrazil ze zákrytu pelotonu, zakmital prudce nohama, dvakrát třikrát se ohlédl, jako by měl špatné svědomí, a snažil se ostatním ujet. K těmhle nepředloženostem je velkou měrou popouzeli diváci. Stáli podél  silničky a ještě ji svými těly zužovali. Závodníci se kolem nich jen krátce mihli, a tak si to chtěli fandové užít. Křičeli, skákali, mávali pažemi a  občas  ti odvážnější nebo hloupější sáhli cyklistovi na zadek, jako by to byla slečna v rozpuku tělesné krásy.. 

V sněmovním sále - jsem zase přes obrazovku na moment v Praze - si chlápci v kvádrech dávali na čas a nikam nespěchali. Vlastně jen ven ze sálu na kus rozumné řeči o ničem nebo něčeho na zub či tekutého do krku. Měli své jisté a museli si to tady odsedět a hluboko do noci. Proto vsadili na pomalé tempo a buldočí vytrvalost. Činil se jen ten, kterému řídící schůze na chvíli půjčil mikrofon. Řečník v akci vždycky ožil, burácel, gestikuloval. Zkrátka předváděl se kolegům i národu. Jeden z nich, zřejmě autorita, vysoký brejláč s narůstajícím bříškem a asi bývalý námořník povídal: "Česko je bezpečný přístav.." Část posluchačů jeho zjištění tleskala (byl jejich šéf), ostatní zuřivě nesouhlasili a rozváděli to mnoha slovy..

Nejrychlejší z cyklistů, co se s nikým neporadil a vyrazil sobecky na počátku posledního stoupání vpřed, si zipem přitáhl  rozevřený trikot těsně ke krku (reklamy!), párkrát ještě šlápl a byl uvítán nahoře na terénním zlomu v cíli. Sesypali se na něj novináři i lidi z jeho týmu. Vyhrál Francouz, jejich člověk a krajan. Krátká chvilka a dvě vysoké krasavice si stouply na stupních vítězů každá z jedné strany. Mezi nimi se skoro ztrácel triumfující seschlý chlapík na třesoucích se nohách, o hlavu menší než ony. Dívky k němu střídavě tiskly líce a on se připitoměle usmíval jako ve snu..Byl pyšný na uličnictví, co ostatním provedl. Ti další už mezitím také dojížděli a občas po vítězi hodili vyčítavým pohledem. Proč on a ne my..

V sněmovním v sále to až ke kyticím a k polibkům na tvář nedošlo. Je ale fakt, že se nervali. Vždyť se leta znali a chodili do stejných hospod a vlastně i do stejné sněmovny.. 

Žena přišla z města a cosi mi vykládala o cenách. Já se chtěl revanšovat a řekl jí alespoň pár nejnutnějších údajů o pořadí na sprintech i na cílové pásce s předpokladem, že právě ty informace by mohla někdy potřebovat. Trochu mne zklamalo, že jim nevěnovala pozornost. Spíše jí zaujali kroužící supi ("krouží a nemají strach") a daleké výhledy s bizarními tvary skal. A taky barvy trikotů na tělech závodníků. Poslancům nevěnovala sebemenší pozornost. Byli pro ni méně než vzduch tam mezi horami..

Ještě jeden divák byl u nás doma. Na linoleu posedával pes Ben zády k obrazovce a čumákem ke mně. Díval se na mne a zkušeně odhadoval, jestli nemám na stole sýr a kolik asi. Utloukl by se po něm, ale ještě na něj nebyl čas. A dlouho nebude.

Ze štrůdlu a z potu je Tourmalet..

Má mou naprostou důvěru..