Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

..jej v TV, kterou obvykle k polednímu stolování posloucháme a kde bude zřejmě ještě vrcholit a pak den po dnu doznívat celonárodní pláč koruny české za pěvcem se zlatem v hrdle a srdcem vždy na pravém (kterém?) místě. 

Já už se trošku jen pošklebuji (můj základní povahový rys), ale na svou chabou obranu mohu uvést, že svůj podiv či snad dokonce úžas nad Kadlínou (odpusťte mi, bohové zpěvu, to jeho jméno tady od nás doma) jsem si odbyl už v raných sixties, kdy se najednou téměř všude objevil dosud neznámý hubeňour a zazněl jeho magický zpěv.

Konkrétně to bylo v roce 1963 a pamatuji se, jak na pionýrském lágru sedím s kolegou taky vedoucím s nohama ve vodě (bylo extrémně teplé léto) a z tranďáku nám zpíval On.  

Pak z mého hlediska už jen ubíral na dojmu a mého jistého úžasu, a proto teď jen ta nedělní svíčkajda, což je mimochodem u nás doma znamenité jídlo..