"Posran..Poslankyně..

Je nám sto let - tedy státu, mně o dvacet a kousek míň - a slavíme. Slavíme doma obyč snídou, já vánočkou s ramou a medem a kafem. K tomu se nám kmitají z obrazovky podivné figurky z poslanecké síně. Moc ten záznam nevnímáme.. 

Máme své starosti a radosti. Jako každý

Slovo má poslanec Benda, předseda ústavně právního výboru, veterán, jenž už tam kroutí zhruba 25 let a jenž už se oklepal z hříšku s částečně opsanou diplomkou (v tom fofru politického života stane se, kdo tam podobný či jiný hříšek nemá). Říká tedy do mikrofonu od řečnického stolku: "Předávám slovo POSRAN..poslankyni.."

V tom okamžiku doma zaburácíme smíchem a je patrné, že politické dění i s jeho zákruty přece jen pečlivě sledujeme, jak si taky zaslouží.

Přejeme - oba - vše nejlepší do svátečního dne.

Za sto let už tu nebudeme..

Já a žena.

Stát snad ano..