Pacientem v Rumburku..

Někdy v roce 1955 jsem byl v ambulantní péči rumburské nemocnice. Měl jsem zánět středního ucha a jako žák místního gymplu jsem přišel o lyžařský kurs. Sluch mi vyléčili a slyšel jsem pak i to, co jsem neměl. Teď je to horší,

..z jedné strany neslyším vůbec a z druhé to, co chci a potřebuji. Nenaříkám, v osmdesáti to není špatný stav sluchu a konec konců, říkám si, jsem si toho za život vyslechl až moc, hloupého i ještě hloupějšího.

Třeba (kromě politiky) zprávy o tom, kam se ubírá zmiňovaná nemocnice, jejímž jsem byl pacientem. Éterem poletují miliony a cizí slova insolvence, kontokorent, audit..Člověk si zopakuje také zeměpis, když se dozvídá, kam až by musel za lékařskou péčí - třeba i přes hranice - jezdit.  

Já mám ten život vlastně jednoduchý. Žiju v metropoli Hané a SPEA mám naproti a špitál v dosahu přímo u nosu (či u více nosů) tramem a pak busem.

Jezdím tam čím dál častěji.

No a, omlouvám se, krchov je odtud v přímé lince tramvaje - číslo 2, to je také důležité vědět, i když vlastně už ne pro mě..