Nahoře i dole na Dolním rynku...

Po letech nicnedělání se v metropoli Hané na Dolním rynku kope. Ovšem opatrně a s citem. Zas jsem šel kolem a v prostorné jámě, co tu za pár týdnů práce vznikla, právě vyhrabávali kosti. Chlápek v červené vestě jich měl plný kyblík a ještě mu to nestačilo. Zkoušel to tedy s motyčkou a speciální špachtličkou o dva tři metry bokem. Jeho kolega v klobouku se sojčím pírkem přičapl a pánovi možná z dvanáctého století rejdil štětečkem někde pod nosem. Na zemi v hlíně se totiž rýsovala lebka a muž v hučce ji opatrně zbavoval nánosu zeminy.

Postávám už chvíli u drátěného plotu (se mnou několik jiných zvědavců) a pozoruji předka, vlastně to málo, co z něho zbylo (nos tedy určitě ne).  Feudál to asi nebyl..Spíše počestný měšťan. Co to bylo za chlapíka? Jaký měl život? Jak na tom byl majetkově? Měl kříž s ženskými? Uniká mi jeho fyzická podoba. Jestlipak měl děti..S námi tu stojí příslušník městské policie. Majestátní figura, to se musí uznat. Je docela informovaný a má historii města v malíčku. Asi je tady často a doma ještě studuje. Místo lapání zlodějů..

Na výkopišti, rozděleném do čtverců kolmo připevněnými plastovými lahvemi, se povalují známé předměty: hrníček, zpola  naplněná sklenička, termoska, konvice, pohozené rukavice a dokonce si tu někdo postavil i vyhrávající tranzistorák. Obrázek typického archeologického pracoviště dokreslují prkna i dřevěné plošiny položené přes okraje výkopů, aby se dalo přecházet či jezdit s kolečky. K tomu připočtěme kus starého zdiva, trámek vystupující ze země i špičky začernalých kůlů v půlkruhu. Nějak se nám ta staletí promísila.  Na dně jámy je docela hemžení a je tu občas skoro k nehnutí. Hezká slečna táhne za sebou theodolit a hledá místo, kde by ho postavila a začala vyměřovat. Zamračený brejláč si poznamenává údaje do velkého notesu. Asi šéfik, předpokládám. Mezi kopáči převládají Romové a odvádějí tu užitečnou práci.

Kopání do země má v této lokalitě tradici a při připravované rekonstrukci náměstí (kolikáté už?) se naskytla příležitost navázat na předchozí výzkumy. Cílem bylo objevit základy kaple svaté Markéty doložené z 15. století (o sto let později se bourala), případně nalézt pozůstatky ještě mnohem starší stavby románského typu. A opravdu se podařilo vykopat základy kaple i s částí podlahy z břidlicových desek a dokonce i roh kamenné zděné stavby románského stáří (neví se ovšem zda určení světského či církevního). Odkryla se i další část již předtím objeveného pohřebiště - konkrétně dvacet hrobů s kosterními pozůstatky (jeden nebožtík s uťatou hlavou). Nejvíce odborníky nadchl objev tří dětských hrobů i s rakvemi.

To není vše, co tu máme na ukázání. Uprostřed náměstí obstoupeného starobylými patricijskými domy se už dávno rozložily dvě kašny (Jupiterova a Neptunova) a někde mezi nimi se vypíná do výše zhruba 15 metrů mariánský morový sloup.

Od časů moru uplynulo tři sta a více let, ale i dnešní svět má svá nebezpečenství. A taky radovánky, skrze něž na strasti života a světa zapomínáme..

V předvánočním čase tu tak vyrostly na dvě desítky stánků a především - už druhý rok za sebou - i kluziště. Klíčovým artiklem, jenž jde hodě na odbyt, je punč. Oblak skořicové a hřebíčkové vůně se táhne nad okolím a konzumenti nápoje u pultíků rokují o jeho kvalitě..

Bruslí se gratis, a to je příjemná změna proti loňskému roku..

I tu jde občas o kostečky..

To mohu potvrdit..

Ještě pobolívají..