Kompas v nás..

Při snídani jsem napůl ucha (druhým neslyším) vyslechl cosi o tom, že mezi požadavky kladené na holky a kluky v šťastném předškolním věku, který jim právě končí, při vstupu do 1. třídy základní školy je i pravololevá orientace..

Zpozorněl jsem a mezi dvěma sousty vánočky si řekl: "Sakryš, začínají zostra, na to bych neměl. Kdo se má v tom galimatyáši stran a straniček, hnutí a hnutiček (není tu už skoro hnutí v politické sféře) vyznat. Já tedy ne, a to jsem - už je to dávno - studoval historii. 

Jinak - mimochodem - v prostorové orientaci mi od mala napomáhal fakt, že na pravačce mám poblíž zápěstí docela velké mateřské znaménko, jež má pořád stabilní rozměr a tvar. Stačilo mírně vyhrnout rukáv košile a věděl jsem, kde je vpravo a kde vlevo. 

V orientaci u voleb mi to však nepomáhá, neboť všichni slibují všechno. Navíc vyslechl jsem si před momentem v Radiožurnálu (a ovšem přečetl taky jinde), že kapitalismus přechází do své závěrečné vývojové fáze související s pomalým úpadkem západní civilizace.

Takže, babo, (nemyslím nikoho konkrétního) raď a rychle..

Mám vzpomínku z rodinného života. Chodívali jsme s ženou a dvěma dcerami, když byly malé na výlety do neznámé krajiny a ta menší z nich mi důtklivě připomínala, ať buzolím. No, někdy se mi to povedlo a přivedl jsem rodinku zpět k rodinnému krbu. Jindy pomohli dobří lidé.. 

Ohledně titulku blogíku vytanul mi - přiznám se - název povídky Petra Jilemnického odněkud z Kavkazu.

Nikdy jsem ji nečetl..