Dobří obři..

Máme tu na Hané novou atrakci. V nepřehledných zákoutích zdejšího parku pod hradbami objevili se obři. Vystoupili z hustého porostu a po prvních nesmělých krůčcích po křivolakých pěšinách je nyní vídáme už i na asfaltu mezi korzujícími páry i relaxujícími rodinkami. Rázem se zařadili mezi celebrity města..

Při pohledu na ně těžko se zaobírat přízemnostmi. Naopak - setkání s nimi tě nutí hrdě zvednout hlavu a zírat k nebesům...

Zprvu byly obavy a zřejmě oboustranné. Jsou plaší a nesmělí, na jednom místě se příliš nezdržují, jen se lehce pousmějí, učiní drobné gesto a mizí. Na druhé straně ta jejich výška vzbuzuje respekt. Vždyť i ty největší osobnosti kraje či dokonce i země - a že jich máme dost - jim nesahají ani po kapsičku na kapesník či k prvnímu manžetovému knoflíčku. Vytáhlí, s trochu loutkovitými pohyby a mírným úsměvem, sotva pokynou hlavou, pokrčí rameny, něco omluvně naznačí a při pokusu o důvěrnější kontakt rychle mizí..

Vzbuzují přirozenou zvědavost. Prostí zvědavci i lidé s akademickými tituly spěchají, aby se zblízka podívali na tu raritu. Stále je o nich minimum informací.  Nevíme, jak přicházejí na svět a jak z něj odcházejí. K politickým poměrům se zásadně nevyjadřují, a to už i proto, že v podstatě nemluví. Jen z té výše pozorují svět..

Předpokládám, že jednoho dne zase náhle odejdou.

Zmizí v houštinách...

Nic lepšího bych jim ostatně nepřál.

Vlastně je to osud každého z nás - ukázat se zde chvíli, předvést něco nebo vůbec nic a zmizet..