Čas, jenž děsí nás..

Bojíte se stárnutí, znepokojuje vás neúprosné plynutí času? Odstěhujte se na ostrov Sommaroy v severním Norsku, kde chtějí zrušit měření času a vyhlásit první bezčasovou zónu na světě. Hodinky s sebou neberte, zahoďte je do moře..

S cestou nespěchejte, na ostrově neexistuje nedochvilnost, nikdo vám nevytkne zdržení, snad jen zaregistruje, že jste přišli a pak zase odešli.

Nemají tu jízdní řády, nevedou atletické rekordy v běhu na 100m a ani na žádné jiné běžecké trati. Vyučovací hodiny ve škole nekončí zvoněním, ale pocitem (u každého zvlášť a jinak), že už toho bylo pro dnešek opravdu dost, a tak to, hoši a děvčata, zabalíme. Zítra přijďte, až se vzbudíte a bude se vám chtít. Možná už tady budu, když ne, tak počkejte, řekne kantor a oddechne si..

Život je tu silně zjednodušený. Neshánějte dárky - nevedou se výročí, neslaví se narozky. Funkční období správy ostrova nezačíná a nekončí v pevném termínu. Ostrované klidně počkají, až místní politik umře či jej sami svrhnou ze skály, jichž je kolem plno..

Fotbal se nahraje na devadesát minut. ale končí okamžikem, kdy hráči postupně ze hřiště odešli pokopaní či je to už nebavilo. 

Mimochodem i napsání tohohle blogu se mi v čase náramně  táhlo a reaguji na zprávičku z tisku s notným zpožděním.

No a co..

Vždyť nejde o nic.

Jen o čas a toho je kolem nás všude plno.

Jen se ohnout a nabrat do dlaně.