Bramborové baroko..

Stará města jsou skládanky o mnoha vrstvách - vrstvil je čas a jako obří puzzle sestavovali lidé, kteří kdysi žili. To, co po nich zůstalo, je krevní sraženinou úmyslu a náhody...

Dominantou olomouckého Horního náměstí je (kromě radnice) sloup Nejsvětější Trojice - národní kulturní památka a největší seskupení barokních soch ve střední Evropě. Dorostl výšky 35 metrů a byl postaven v letech 1716 až 1754 jako oslava katolické církve a zároveň i  jako dík za ukončení morové rány, jež sužovala Olomouc a vůbec české země v letech 1714-1716..

Ve třech patrech tu stojí neobyčejně trpělivě 18 světců (spolu s nimi 12 apoštolů a 12 světlonošů) - v nejvyšším patře je to  sv.Anna, sv. Jáchym, sv. Josef, sv.Jan Křtitel, sv. Vavřinec, sv.Jeronym, pod nimi sv. Cyril, sv.Metoděj, sv. Blažej, sv. Vojtěch, sv.Jan Nepomucký a sv. Jan Sarkander a v nejnižším patře sv. Mořic, sv. Václav, sv. Florian, sv. Jan Kapistránský, sv.Antonín a sv. Alois Gonzaga.  Věru pestrá společnost postav z bibické dějepravy, ale i těch, kteří žili i  hřešili v reálném životě a byli posmrtně prohlášeni za svaté - těžko soudit zda po zásluze, či ne...

Všichni ti světci a svatí jsou z kamene a mají s námi svatou trpělivost. Jinak by na náměstí nevydrželi a dávno odešli. Nemají to jednoduché. Dokonce se po nich i střílelo, a to hned brzy po slavnostním vysvěcení sloupu, jehož se zúčastnila i císařovna Marie Terezie. Stalo se tak za obléhání Olomouce Prusy v roce 1758. Olomoučtí občané tehdy vypravili k pruskému veliteli procesí s prosbou, aby se na sloup nestřílelo. Velitel kupodivu vyhověl...

My žijící ty svaté v záklonu sledujeme a občas kousneme do bramboráku... Párkrát do roka se totiž plocha náměstí využívá  komerčně a v blízkosti sloupu se objevují dřevěné boudy a tu a tam se k nám natáhne ruka, aby podala bramborák v mastném papíře nebo vrátila drobné...

Za těch třista let tu tedy nastal významný posun - od ducha k břichu..