"Bez třešní by nebyly Vánoce," říkali tuhle v rádiu. Podobný nesmysl jsem už dlouho neslyšela. Vánoce bez třešní si tedy představit dokážu. Ani by mi nechyběly. Ale co naplat, když zde třešně dozrávají právě před Vánocemi a mít je na štědrovečerní tabuli znamená pro místní Australany takový malý luxus. No a ti brouci? Bez vánočních brouků by to o Vánocích nešlo.
Bzzzzzz. Bum. Bác Bzzzzzz. Bum. Bum. Bác. Plesk. Bzzzzzzzzz.
Tak když se něco v tomto stylu odehrává večer za mým oknem, je jasné, že Vánoce jsou za dveřmi.
Ležím v posteli a čtu. Slyším, kterak se brouk vydávající hlasitý hluboký bzučivý zvuk vzdáleně připomínající starou vrtuli blíží k mému oknu. Je totiž lákán světlem mé noční lampičky. Ale najednou udělá bum do okna. Náraz, čelní střet. Člověk téměř slyší "Au!" Brouk se ale vzpamatuje, otřepe se a pokračuje dále. Za chvilku se ozve opět bzzzzzzzz. A znovu bum! Náraz do okna. Bác. Brouk je K.O. Vzpamatuje se ale, otřepe se a znovu zkouší prorazit mé okno svou broučí hlavinkou. Naneštěstí se mu to ale nedaří a situace se opakuje. Bzzzzzzzz, bum, narazí do okna, bác, padá k zemi, vzpamatuje se ale, otřepe a bzzzzzzzz, .........a tak to jde furt a furt. Není divu, že tento tvor budí dojem neohrabaného a především nepoučitelného letce, který znovu a znovu dělá tu samou chybu a koleduje si přinejmenším o pořádnou bolest hlavy. Ale světe div se, tady v Austrálii je tento druh hmyzu neodmyslitelný posel nikoliv jara, nýbrž vánočních svátků.
Vánoční brouk (Anoplognathus) má v češtině nelichotivý název, a to listokaz! Vánoce tedy toto nehezké pojmenování nepřipomíná ani v nejmenším. Škoda.
Životní cyklus vánočního brouka může být rok až dva, záleží přitom na podnebí toho kterého kraje a na sezónním počasí. V teplejších oblastech Austrálie žijí larvy v zemi jeden rok a živí se mimo jiné kořínky trav a rostlin. V chladnějších místech tráví larvy v zemi dva roky, neboť ke svého plnému vývinu potřebují za zhoršených podmínek dvě sezóny. Ke konci zimy se larva posunuje více k povrchu a na jaře se z ní vyklube brouk.
Výskyt brouků je přímo podmíněn deštěm. Déšť půdu zvlhčí, a tak se brouci snadněji prohrabou na povrch. Když je sucho, zůstávají v půdě. No a při extrémním suchu, chudáci brouci, pokud se nedočkají deště, v půdě zahynou. Zato když na jaře pořádně sprchne nebo přijde velká bouřka, objeví se naráz a to ve velkém množství. Jakmile se vyhrabou na světlo světa, hnedka si začnou hledat nejbližší jídlo. V prosinci a lednu se páří a nakladou vajíčka opět do země blízko svého zdroje potravy.
Vánočních brouků je až na 34 druhů. Dosahují délky asi 2-3 cm a vyskytují se v mnoha různých barvách. Jsou k vidění ve skupinách na listech eukalyptů. Udivuje mě, že často preferují jen jeden strom z mnoha stejných anebo dokonce jen jednu větev, která jim asi chutná nejvíce. Jejich nožky jsou vybaveny drápky a přední nohy mají různě dlouhé, a to proto, aby se lépe přichytili k tenkým listům eukalyptů. Do těch vykousávají velké díry a v krátkém čase tak mohou ožrat celý strom!
Nejčastěji je ale najdu krátce po setmění, kdy narážejí do světel našeho venkovního domovního osvětlení nebo do rozsvícených oken.
A tak vedle koled, zvonění rolniček a zvonečků patří tu k předvánočnímu času monotónní a donekonečna se opakující bzzzzzzz, bum, bác, bzzzzzz, bum, bác, bzzzzzzz, které je znamením toho, že čas svátků vánočních je tady........bzzzzzzz.
