Někdo si asi teď bude klepat spíše na čelo, ale ať. Já už abych plánovala předvánoční úklid, poohlédla se po dárečcích, zajistila u řezníka něco dobrého k snědku. Pro naše rekreační středisko taktéž nutno přivézt z lesa několik vánočních stromků. Nejvyšší čas zavolat Santu Clausovi, zdali termíny platí a bude tedy ve stanovené večery a víkendy k dispozici.
Popřípadě hledat náhradu. Rezervovat místa v restauraci a zjistit, jaké mají vánoční menu. Zajistit dostatečnou zásobu alkoholu, především vína. Pokud zbude čas, udělat vaječný likér a upéct vánočku, ať mám co nabídnout hostům. Normální postup snad každé hospodyně před Vánocemi. Mám ještě zhruba čtrnáct dní na přípravy, než se k nám pohrnou turisti. Do té doby musí být vše hotové a vánočně vyzdobené a naladěné. Vánoce jsou tady totiž mimo jiné turistická atrakce. Jde totiž o Vánoce v červenci! V červenci tady u nás vrcholí zima. V oblasti, kde žiju, klesají noční teploty k bodu mrazu, výjimečné nejsou ani noční teploty pod nulou. Při tuhém mrazu zamrzá voda, praskají trubky, hynou růže a jiné choulostivější květiny, skrz jednoduchá okna prostupuje plíživě zima i do pokojů. Spíše než klimatizace jdou na odbyt různá topení a především krby. V obchodech se objeví zimní sortiment oblečení. Šály, čepice, rukavice, kozačky, teplé válenky, tlusté ponožky, elektrické deky i deky obyčejné, flanelová pyžama a teplá vlněná povlečení na postel.
Pro psy a kočičky jsou k dostání teplé oblečky a bundičky a také barevné chlupaté pelíšky. Zimní přehozy se prodávají i pro koně a oslíky.
Pro mnoho Australanů žijících na pobřeží tohle všechno voní exotikou. Navíc když se v televizi objeví předpověď počasí s možností sněžení, to je teprve lákadlo! Kolik malých Australánků nikdy nevidělo sníh! Třeba jen na chvíli otevřít pusu a nechat si sněhové vločky rozplynout na jazyku, vždyť stejně roztají, jen co se dotknou země. Přes den je totiž po většinu dní slunečno, relativně teplo a země je rozpálená od i teď silných slunečních paprsků. V zimě se nejsnáze spálíte. A tak tady vznikly Vánoce v červenci. Tedy Vánoce v době, kdy je v Austrálii zima. Na chladu a mrazu vydělávají ubytovací zařízení, restaurace, také obchody, které mohou opět vybalit svou vánoční nabídku, a pak také prodavači dřeva a krbů. Dřevo si turistické rezorty i domácnosti objednávají po tunách. Do našeho kraje se pořádají zájezdy, hotely jsou vánočně vyzdobené, restaurace servírují speciální vánoční menu, pod nastrojenými stromečky se choulí krásně zabalené dárečky a pro obveselí dětí i dospělých přijde i Santa Claus! Nabízí se pro Austrálii neobvyklé svařené víno nebo už poměrně známý vaječný likér.
Pořádají se nejrůznější akce, koncerty. Například oblíbený každoroční koncert "jazz and jumpers" - "jazz a svetry", jehož výstižný název evokuje vedle hudebního žánru také zimní náladu a do jisté míry i žádoucí oblečení pro návštěvníky.
Ve velkých městech se na náměstích zřizují ledové plochy pro bruslaře. Díky tomu, že bruslení na ledě je celkem riskantní sport, zvláště pro začátečníky a neumětely, vstupné na ledovou plochu je na můj vkus přehnaně drahé. Lístky se prodávají jen na půl hodiny, musí se rezervovat dlouho dopředu a na ploše může být ve stanovenou dobu jen omezený počet bruslařů. Důvod předraženosti tohoto povyražení je ale nasnadě, jednak udržování ledové plochy venku při denních teplotách hodně nad nulou asi něco stojí a pak v ceně je i pojištění proti úrazu. Cena navíc zahrnuje půjčení bruslí. Kdo by tu měl v garáži své vlastní brusle! Kde jsou ty doby mého dětství v Česku - přeplněné zimáky o sobotách a nedělích, děcka na "kačenkách", puberťáci, co se honili po ploše, rodiče drkotající zubama u mantinelů a hlídající své ratolesti. Nebo kdy se za mrazivých dní stříkala vodou dětská hřiště, aby se z nich přes noc staly ledové plochy, kde kluci po škole hrávali hokej a kvečeru zkoušely své první piruety malé krasobruslařky. A tak po všech těch letech musím oprášit své staré brusle ještě od studentských let a jít zkusit kvalitu australského ledu!
Teď přijel náklaďák se dřevem. Už máme celou hromadu. Praskající oheň v krbu, k tomu sklenka dobrého červeného, víkendový pobyt v útulné horské chatě, to je idyla. Za malý peníz jsem najala školáka od naproti. Jeho náplň práce? Zapalování ohně v krbu pro turisty. Je totiž mnoho takých, kteří si s tím nevědí rady. Není se čemu divit. Člověk, který to nikdy nedělal, neví, jak zapálit oheň, ač má k dispozici sirky, podpalovač i malé třísky pro začátek. Neví, jak zacházet s krbem. A tak Jimmy od sousedů ochotně vypomáhá, zapaluje ohně o sto šest, důležitě radí, vysvětluje, ukazuje, tu a tam si odnese i spropitné od spokojeného hosta.
Děcka si užívají taboráky i venku, opékají si růžové lepkavé sladkosti marshmallows, zapalují klacky a čadí s nimi po okolí.
Rodičům je zima. Taťkové to řeší dalším frťanem, mamky se balí do dek. Ale přesto si všichni užívají pro tuto zemi dosti netypický pocit, kdy je člověku zima! Ne vedro, ale zima. Lákám je a přemlouvám:“"Ten bazén venku je vyhřívaný." Vykulí oči a oblečou si další vrstvu. "No jo, vy jste na zimu z Evropy zvyklá! Ale co my?!"
Zažívat tady čtyři roční období je docela prima.
