Uprostřed jarní australské přírody

Zima se loučí, přichází jaro. Dny mají příjemnou teplotu, večery a noci jsou ale ještě chladné. Po dešti je vše zelené a svěží. Příroda žije a zvířata s ní.

Vyhlédnu vpodvečer  z okna a vidím pasoucí se klokany jen pár metrů od domu. Spásají můj trávník, momentálně zelený a hustý.

U druhého okna mám asi deset barevných papoušků, červeno-modrých rozel, které hopkají po trávě a vybírají semínka. Koupila jsem jim v supermarketu zrní, směs pro papoušky, a dávám jim čerstvou vodu do kbelíku.

Vůbec je kolem mnoho ptáčků, hlavně pestrobarevných papoušků. Ráno nás budí svým smíchem kookaburry (po australsku  doslova smějící se kookaburry), rády sedí na telefonních drátech stejně jako vlaštovky. Ty budou mít žně v říjnu a listopadu, to jsou měsíce dotěrných a všudepřítomných much !

Večer máme možnost poslouchat žabí koncert z nedalekého rybníčku. Původně moje zahradní jezírko, nyní takový žabinec zarostlý puškvorcem, kde si daly sraz žáby z okolí. Malé zelené žabky najdu často mezi tulipány nebo v tuhých listech kožovitých rostlin, kde se drží ranní rosa.

Želvy se také těší z jara a nedávné vláhy. A stěhují se z jedné louže do druhé, vystrkují své dlouhé průzkumnické krky , aby je honem stáhly a omotaly je kolem svého krunýře, jakmile cítí nebezpečí nebo nějaký ruch.

Malé ještěrky štrachají v napadaném podzimním listí a přitahují pozornost naší kočky. Hejna včel obklopila rozkvetlé ovocné stromy a ozdobné keře.

Australské akácie právě všude  bohatě kvetou , jsou obaleny žlutými květy a nedají se přehlédnout.

Dokonce i králíci dávají mé zahradě pauzu, jarní tráva jim chutná, a tak se nemusejí vydávat dále od bezpečí svých nor a požírat mé rašící květiny.

Teď jen aby nepřišly pozdní ranní mrazíky a neučinily té rozkvetlé a rozpuklé nádheře přítrž.