Umývání nádobí je v Austrálii životu nebezpečná činnost

Vracíme se po nečekaně napínavém odpoledni  částečně stráveném  na místní policejní stanici (ach, ta slivovice). Vycházíme však jako vítězové  a stále s řidičským průkazem. A to je hlavní!

Kempujeme na ostrově. Stan jsme postavili za písečné duny. Jsme tu široko daleko sami.

Protože  hledáme odpočinek od ruchu a od  lidí, špetku romantiky a dobrodružství,  jsme na správném místě. Uprostřed přírody.

Varana to  na stromě  už také omrzelo, mohu tedy  v klidu dovařit oběd, vlastně večeři.

Rybařit nepůjdu, návnada  se v tom horku  zkazila a celý kýbl strašně páchne. Beru ještě špinavé nádobí od snídaně a jdu s tím k moři. Kleknu si  do vody a pískem začínám drhnout. Přijde vlnka a přelije se mi přes stehna. 

Vtom mě  ale přepadne  strašná bolest, pálení! Vyskočím a koukám zmateně kolem sebe.  Nic však nevidím. Co to bylo? Něco mě kouslo a já nevím co. Docela malér. Panikařím, vím, že tohle může být nebezpečné. Navíc jsme v národním parku, do  nejbližší vesnice daleko.

Ale co je horší, za  přílivu  moře zalije  pláž až k dunám. A pláž, to je zde jediná silnice!

 Navíc se připozdívá. Zahodím kýbl a překotně běžím nazpět  volajíc "pomoc".  Přiběhnu, rudá v obličeji, sotva popadám dech.

"Kde máš kýbl?"

Jemináčku, tak mně tady jde o život a on se stará o co? O kýbl?!

V autě mám z infocentra nějaké letáčky o ostrově. Hystericky přehazuju brožury a hledám informace a telefoní číslo na doktora. Naštěstí se dovolám, signál je ovšem slabý, co chvíli vynechává, sotva slyším druhou stranu.  Zoufale křičím do telefonu a překotně popisuju příznaky.  Dozvídám se, že podle všeho to byla modrá láhev. Medúza. Žádná tragédie, pokud se nepřidají  nežádoucí reakce."Fajn, a co když se přidají?"nedá mi to.

 "Nežádoucí reakce způsobí udušení nebo selhání srdce," ozve se na druhém konci drátu jakoby se nechumelilo.

Polévat místo horkou vodou, je prý to jediné, co teď můžu dělat. Pálí to a objevuje se dlouhý červený  pruh plný puchýřů. Zatracené medúzy, kdo by to byl řekl, že mytí nádobí může takhle dopadnout!  Teď je to jen o vyčkávání, co bude. Začínám se  uvědoměle  soustředit na nádech a výdech. Srdce mám až v krku. Ale myslím, že budu  OK.

Stmívá se tady rychle. Než se člověk naděje, je černočerná tma. Tu nad pláží přeletí vrtulník. Poté další. Kužel světla ozáří vše kolem. Vyběhnu na písečnou dunu podívat se, co se to děje.  Podél pobřeží i dál na širém oceánu, kam  mé oko dohlédne, záchranné lodě s obrovitými silnými světlomety prohledávají  okolí. Nevím přesně, co se stalo. Na UHF, komunikačním přístroji v autě, se mi podaří naladit  kanál záchranných složek. Pohřešují se dva mladí lidé, snad surfaři. Naposledy spatřeni nedaleko odsud v moři asi sto metrů od břehu. Náhodou je někdo zahlédl a zavolal pomoc. Záchranářské lodě a vrtulníky jsou tedy v akci.

Je hrůzné to pozorovat a naskakuje  mi husí kůže z pocitu, že je někdo v tuto chvíli někde daleko v moři, ve tmě a v chladu, na pospas nejen modrým lahvím, které jsou jistě zanedbatelné ve srovnání s ostatními nebezpečími v moři. Bouřící oceán před očima, černé nebe nad sebou, ticho přerušované  zvukem přelétávajících helikoptér. Tma, kterou proříznou pouze záchranné  lodě, jejichž světla mě každou chvíli oslní.  

Mou  tíseň doprovází  pocit malosti a titěrnosti. Ale také zvláštní  krásy. Vrtulníky se vzdalují, lodě směřují dále na volné moře. Zůstávám. Jedinečnost  tohoto okamžiku si chci vychutnat.

Člověk by nevěřil, co na člověka číhá na jednom bezvýznamném ostrově. Při tak banální činnosti jako je mytí nádobí mě žahla medúza, které se tu říká modrá láhev, k tomu se přidávají  velcí   ještěři - varani, kteří nedají člověku chvilku pokoj,  a navíc je zde ještě noční akce záchranářů o život dvou lidí, která bohužel končí neúspěchem. Na jeden den až až.

Na druhý den balím už za svítání. Odjezd se  musí stihnout, než přijde příliv.  A pak  na trajekt a domů. Těším se do bezpečí obývacího pokoje, kam varani nepřilezou, medúzy nepřiplují  a mořské proudy  nikoho daleko neodnesou! A umývání nádobí? Na to mám přece myčku!

Po příjezdu domů mi to nedá a sháním na internetu a v odborných knihách informace o tom, co mě tedy vlastně žahlo. Dozvídám se zhruba  následující:

Český název  zní měchýřovka portugalská, někdy též nazývána portugalská galéra podle portugalské ozbrojené plachetnice z 18. století. Měchýřovka  se údajně podobá této  lodi pod plnými plachtami. V Austrálii se jí ale říká prostě modrá láhev, pro její  modrou barvu.

Její chapadla mohou dosáhnout délky až neuvěřitelných deset metrů! Tělo je složeno ze vzdušného měchýře velkého asi tři centimetry, který plave na hladině, a dolní části, ve které jsou ramena, ta jsou ponořena v moři.  Často je mylně považována za medúzu.  Rozdíl je v tom, že měchýřovka není  jeden ale  celá kolonie organismů. Ty jsou navzájem provázány do takové míry, že by bez sebe nepřežily. Nejedná  se tedy  o jednoho živočicha. Měchýř je hostitel a ti ostatní se starají o obranu, potravu a rozmnožování. V případě nebezpečí se měchýř dokáže vypustit, a tak měchýřovka může načas zmizet pod hladinou. Obrana disponuje chapadly, které zasáhnou, paralyzují  a svým jedem usmrtí  vše, co se jim ve vodě připlete do cesty, především malé mořské rybky a organismy. Kořist je pak předána "potravní skupině", která  ji  obklopí a stráví.

Měchýřovka  se sama neumí pohybovat, a tak je nesena přílivem, odlivem, mořskými proudy a větrem. Proto se zřídka kdy nalezne na pláži pouze jedna, většinou je jich vyplaveno mnoho.

Statistika uvádí, že každé léto dojde v  Austrálii až k 10 000 případům  žahnutí měchýřovkou! I oddělená  nebo mrtvá chapadla (i ta vyplavená na pláži)  jsou  funkční a žahají stejně jako ta živá, a to  hodiny, mnohdy i dny po smrti celého organismu.

Některé druhy rybek jsou  vůči měchýřovce imunní a žijí mezi jejími chapadly bez újmy. Ta  jim naopak poskytují ochranu před predátory. Přítomnost  rybek  zase láká do blízkosti měchýřovky jiné mořské živočichy, kteří však už vůči žahnutí  imunní nejsou, a stávají se tak  snadnou kořistí. Je to symbióza, ze  které profitují obě strany.  Třetí strana  neprofituje, neboť je v tu dobu už většinou paralyzovaná,  mrtvá, anebo (jako v mém případě) náležitě vyřazená z provozu!