- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Sníh je vzácnýHana van Soest Jarocka
I když toto roční období zde oficiálně existuje, výše zmíněné pro drtivou většinu obyvatel zní jako z oblasti sci-fi. Sníh na chodníku? Náledí? To by u nás byla událost sezóny, o které by se pak ještě dlouho mluvilo. Fotografie by se dostaly na přední stránky novin a časopisů a určitě by přijela i televize tento vzácný jev zdokumentovat. Turisté by se sjeli z blízka i z daleka.
Přezouvat auto? Kdepak, pneumatiky má náš vůz stále stejné po celý rok. Přezouváme se my, z kozaček, které ale člověk nosí stejně hlavně pro parádu, do teplých papučí s bambulkama. Kabáty, bundy, čepice, šály, rukavice? Ale kdeže. Prý to nestojí za to. Vycházejíc ze svého osobního výzkumu v této věci nemám stále úplně jasno. Buďto Australani necítí zimu tak jako my Středoevropané, anebo jsou líní se přiobléct. Mnoho z nich totiž chodí celý rok v triku, kraťasech a žabkách. Zdůvodnění tohoto jevu, že zima je přece krátká a za chvíli se zase oteplí, je nad mé chápání. I když je chladno "jen" tři měsíce v roce, i tak mi to stojí za to, si ten svetr obléct a žabky vyměnit za něco, do čeho nefouká. Ale asi jsem příliš choulostivá.
Vidět sníh je výjimečná věc. V Česku je pro dítě (a dospělé) zážitek vidět moře, být u moře. Tady? Moře? Pche. Kdo viděl sníh, ten je pašák!
Znám mnoho dospělých, kteří nikdy neviděli sníh a nezažili mráz. A ptají se mě, jaké to je. Jak jim to mám vysvětlit?
A tak když se naše město jednou rozhodlo "zasněžit" část parku, byl z toho poprask. Jeden den v roce budeme mít sníh! Nadšení dětí, dospělých, hoteliérů a obchodníků neznalo mezí.
Objednalo se sněžné dělo kdesi ze Sněžných hor! Ale ouha. Radní nepočítali s tím, že když chtějí mít sníh, je k tomu zapotřebí také mráz. Zasněžovat park při deseti stupních nad nulou lze těžko. Sněžné dělo se tímto muselo stornovat. Místo toho se rovnou objednal hotový sníh. A to celý náklaďák! Ukázalo se ale, že to jsou spíše kontejnery s ledovou tříští. Nebude se zasněžovat, ale zaledňovat! Nevadí.
Dále se pořídili umělí sněhuláci,
nějaké vločky a na stálezelený neopadavý eukalyptus se umístil sněžný přístroj. Stačilo si stoupnout na příslušné místo a člověk byl za chvilku zasněžen. Pěnou z jaru.
Atmosféru zimy dokreslovala výzdoba výloh (mnohde i s vánočními motivy) a blikající barevné žárovičky.
Já nemohu nečinně přihlížet. Je sice červenec, ale chodíme zde hlavou dolů a všechno je naopak, tak co. Na okna stříkám podle šablony sněhem ve spreji malované vločky, sáňky i sněhuláky, na verandě visí venkovní osvětlení v podobě rampouchů, kuchyň zavoněla svařeným vínem.
Lidé se opravdu sjeli z daleka i z blízka, modré kontejnery se sněhem byly v obležení nadšených dětí, některé se hrabaly v ledu zkřehlými prstíky, protože neměly rukavice.
Některé dokonce stavěly (poněkud netradiční) sněhuláky!
Hráli si malí i velcí. Tatínci se hnedka začali koulovat ledovými koulemi, házeli své ratolesti do kontejnerů, až ti malí pištěli na celé kolo, obšťastňovali své drahé polovičky tím, že jim sypali sníh za krk, a ty je za to na oplátku odměňovaly ledovými pohledy! Prostě taková prima rodinná atmosféra.
Já byla spíše v šoku. Tedy v hlubokém údivu nad tím, kolik radosti přinese taková věc, jako je trocha zledovatělé hmoty, která se může volně rozházet po okolí a po lidech kolem. A přitom jsem vzpomínala na naši českou zimu. Na to, jak to vypadá, když je všechno pod sněhem, na zimní krajinu, na zasněžené stromy, kopečky a louky, na stopy lesní zvěře ve sněhu. Já to znám. Pro mě je to běžné, ba kolikrát při dlouhé zimě až otravné. Zato pro tyto lidi je to ta největší exotika! “Sněžný” den v červenci přinesl mnohým veliký zážitek, na který budou vzpomínat za dlouhých letních večerů v prosinci a lednu. Jeden den v roce tu byla skutečná zima se sněhem a ledem. Tedy se sněhem tzv. po australsku.
Další články autora |
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj