Dobrodruzi, podivíni, sociální případy, ti, co vybočují z řad obecně uznávaného "normálu"? Snad. Možná ale jen obyčejní lidi. Každopádně jsou to osudy, které píše sám život. Někdy je to smutné povídání, jindy zase úsměvné.
Oslavujeme v hlučné společnosti padesátiny Mary. Po dvaceti letech prožitých v různých částech Afriky se tato Britka přestěhovala s rodinou do Austrálie. Baví i šokuje historkami z afrického prostředí. První měsíce v Austrálii si nemohla vůbec zvyknout. Přistěhovali se v období dešťů, tudíž stále pršelo. Její dvě dcerky byly celé vyjukané z místní školy, protože jim připadala obrovská s velkým množstvím cizích dětí. A nyní? Holky do školy skvěle po pár měsících zapadly a mají mnoho kamarádů, ovšem Mary se stále neumí sžít se zemí, kde panuje řád a jasná pravidla. Kde se nepodplácí. A že policistovi nemůže nabídnout láhev whisky, aby přivřel oko nad jejím dopravním přestupkem, a že v supermarketu nelze cenu potravin usmlouvat. Úklid domu, vaření a mytí nádobí snad poprvé v životě musí zvládnout sama, neboť svou pomocnici v domácnosti (mladou černošku nakaženou virem HIV, jejíž manžel už na AIDS zemřel, děti jsou však zdravé) musela zanechat v Africe.
Pak je tu paní Fullerová. Svérázná osoba s prořízlou pusou, se kterou není radno dostat se do křížku.
Dny tráví zavřená doma, vaří, zavařuje a nakládá. Ráda si zpestřuje život nejednou skleničkou brandy. Je dosti při těle a špatně se pohybuje. Vlastně se téměř nepohybuje. To přivedlo jejího muže na myšlenku pořídit ji kolo. Na kolo by ale určitě nenasedla, o udržení rovnováhy nemluvě, obstaral jí tedy tříkolku. Ovšem již její první výjezd skončil fiaskem. Nevybrala zatáčku a skončila v příkopu, ze kterého ji tři chlapi museli tahat. Tříkolku jsem od té doby již neviděla. Fullerovi žijí v nevelkém obytném přívěsu se starým psem Maxem a kočkou s rodokmenem. Čtrnáctiletého Maxe při venčení ušktnul jedovatý had a na veterině pak několik dní bojovali o jeho psí život. Nakonec se z toho opravdu dostal. Zato paní majitelku museli křísit poté, co viděla účet z veteriny. Bylo to přes 2000 dolarů. Teď se paní navíc stará i o morče. Statečné morče, které se asi ztratilo a zatoulalo, nebo se ho snad někdo zbavil, žilo samo celého půl roku v králičí noře.
Přežilo zimu a unikalo i zdejším predátorům. V noci si tajně chodilo přilepšit k Fulleruům, tedy hlavně do misky k Maxovi a kočce. No a pak již zůstalo. Má se tam dobře, hladem rozhodně neumře a navíc je v bezpečí. Našlo si tak nový domov. To pan Fuller (nedivíme se mu) naopak domov často opouští. Pracuje na farmě, takže je v práci i o víkendech a svátcích. Po večerech venčí Maxe a studuje. Dodělává si učitelskou kvalifikaci, aby mohl vyučovat na místní škole matematiku a fyziku. Jeho snem je ale odjet daleko do středu Austrálie a vyučovat aboridžinské děti.
Je tu i Vicky s manželem. Mají ve městě počítačovou firmu. Z Vicky, tlusté veselé paní, je jen stín. Tragédie nechodí po horách, ale po lidech. Ve válce v Afganistánu ztratili oba syny. Nedovedu si ani představit tu hrůzu, kterou oba prožívají.
I má kamarádka Dana má přítele v Afganistánu a Rob, syn našich známých, tam byl také.
Dostal vyznamenání, zachránil svému zraněnému kamarádovi život, když ho na zádech odnesl z boje do bezpečí. Nyní už je Rob zpět v Austrálii. Není ale téměř schopen vést opět normální život. Nudí se, chybí mu adrenalin, akce, nebezpečí, fyzické zatížení. Zní to možná absurdně, ale je to tak. Svou energii si částečně vybíjí na motorce superrychlou a nebezpečnou jízdou. Je to složité. Na to, co prožil a co viděl, do smrti nezapomene. A se svými pocity a myšlenkami je nyní vlastně sám. Rodiče jsou na něj po právu hrdí, i když o něj mají i teď, když už je doma v bezpečí, velký strach.
Zato Robova sestra je jeho pravý opak. Mírná a klidná Joanne má ráda koně, jezdectví a a vše, co je s koňmi spojené. Doma má dokonce svého vlastního, se kterým už vyhrála nejednu soutěž v okolí. Pomáhá na velkých dobytčích farmách po celé Austrálii a nevadí jí ani ta nejosamělejší a nejizolovanější místa v zemi. Je to taková cowgirl. Nakupování a společenský život ji neláká. Její přítel Dusty, který žije s rodiči na velké farmě, je v mnoha ohledech extrémní případ.
Nikdy nebyl u moře. A nikdy nebyl ve velkoměstě, i když obojí má jen pár hodin jízdy autem. Mezi jeho koníčky patří terénní auta a motorky, trampování a kempování v buši, střílení divokých zvířat. Když tuhle přece jen museli jet do Brisbane, byl z tolika lidí, dopravy, ruchu a hluku natolik ve stresu, že se z toho musel ještě několik dní doma vzpamatovávat.
Tak nějak se ubírá opravdový každodenní život některých lidí. Což je pro mě zajímavé a i poučné sledovat. Lepší než seriály a reality show v televizi.
