Není všechno zlato, co se třpytí. Běžný život - to není pozlátko. Mrakodrapy, značkové obchody, hotelová foyer, nóbl restaurace, úslužní "služebníci"? Kdepak.
Normální život - to je také chudoba, špína, ošuntělost, šeď. Snaha o živobytí. Každodenní rutina. Ale i tak je v tom jakási exotika. Možná ale jen pro mě.
Zahlédla jsem Hong Kong i z té druhé strany. Z té méně líbivé. Ne tu výkladní skříň. Mám na mysli Hong Kong obyčejných lidí, ne finančníků a businessmanů. Ne turistů. Ne propagačních brožur. Někdy není na škodu zajít o ulici dál, zahnout za roh, přejít na druhý břeh, nasísnout do otevřených dveří činžáku. Člověku se otevře docela jiný svět.
Paneláky známe a máme i u nás. Zdají se mi ale lepší ty české než tyhle. Tady u každého okna ještě nezbytná klimatizace.
Stánky s exotickým ovocem a zeleninou
Opravna klimatizací (a kdo ví čeho ještě)
Restaurace s venkovním posezením
Zákulisí některých restaurací
Tiskárna přímo na ulici
Autobusové nádraží
Vchod do jednoho z domů, poštovní schránky nájemníků
Rychlé občerstvení na ulici. Je libo párek v rohlíku nebo snad grilované kuře? Kdepak, tady spíše nudle, rýže, nudle, polévka, rýže, rýže........a pro změnu nudle.
Mateřská školka Sunshine house - Dům Slunečního svitu. Hezký název pro školku, jen asi člověka nutně napadne, kolik slunečního svitu v této betonové krychli ty děti za celý den užijí.
Ve velkém vedru uprostřed rozpáleného města dětem místo hřiště k pobavení a vyřádění dobře poslouží tato moderní kašna.
Jedna z ulic
Tak se také bydlí
Duchovní život obyvatel
A nakonec, jak už to tak na světě bývá - hřbitov.
