Na Slovácku jsou hody velikým svátkem. Na tuto každoroční podzimní veselici se místní lidé připravují a chystají i týdny předem. Natírají oprýskaná vrata, leští kachličky, vymetají sklepy, umývají okna a perou záclony. Vaří, smaží, pečou. Koláčky, trubičky, zákusky, husa, kachna, králík, co kdo má rád, k tomu víno, i nezbytná slivovice. Zve se rodina a známí a "hoduje se".
V sobotu nebo v neděli se sejde chasa a za vyhrávání muziky obchází domy předem zvolených stárků a stárek. Ti pronesou krátkou, většinou vtipnou řeč, chasa tančí a zpívá za doprovodu cimbálové nebo dechové muziky, samozřejmě nechybí sólo pro rodiče. Pro ně je velkou ctí, když je jejich potomek vyznamenán úlohou stárka či stárky, pro chasu i přihlížející sousedy a hosty mají připraveno bohaté pohoštění. Pokud je v dědině obecní úřad, jde celý průvod se stárky v čele požádat starostu o hodové právo. Ten chase právo předá s ponaučením, jak se mají při zábavě chovat a jak právo chránit.
Do kroje se oblékají i ti nejmenší.
Chasa s muzikou před domem mladšího stárka.
V čele průvodu si mladší stárek jde pro svou hodovou partnerku - mladší stárku.
Krojovaní i hosté čekají, až ze svého domu vyjde mladší stárka.
Sólo pro rodiče.
A nyní jde průvod pro staršího stárka.
Starší stárek.
V pozdním odpoledni se nakonec dojde ke starší stárce.
Starší stárka vychází z domu.
Sólo.
No a večer se koná v kulturním domě hodová zábava. Ta končí až v brzkých ranních hodinách....
Pro mě jsou hody vždy nádherným (nejen) kulturním zážitkem.
