Chtěla bych se ohřát (Austrálie)

Když se chce člověk v zimě ohřát a vyhledat léto, je třeba se pohnout z místa. V mém případě to znamená překonání vzdálenosti nejméně patnáct set kilometrů autem. Paradoxně směrem na sever. Teplota vzduchu bude postupně stoupat s přibývajícími kilometry.

Opouštíme studený domov, kde jinovatka a mrazíky vykonaly své, a vyrážíme na cestu vnitrozemím.

Cesta tudy je  monotónní, ale zase rychlejší,  ve srovnání s dálnicí podél  pobřeží  je zde menší  provoz. A tak sleduji za oknem stále stejnou  suchou krajinu.

Rtuť teploměru šplhá po několika hodinách jízdy postupně vzhůru, ale jen do brzkého odpoledne, se západem slunce zase povážlivě sjede dolů, až zhruba k bodu  mrazu. Na australské poměry úplná sibérie!

Ráno je kruté. Mrholí a  mlha by se dala krájet. Hygienu provádím u vyschlého  koryta řeky, která ovšem, jak dokumentuje zdejší sloup zaznamenávající roky, kdy přišla velká voda,  se může po dešti změnit ve velikou a hlubokou řeku.

Řeku plnou krokodýlů!  Před tímto nebezpečím varuje výrazná cedule.

Dobrá zpráva. Krokodýli jsou tam, kde je teplo. Přihořívá. Odkládám zimní bundu.

Druhý den  začínají silnici lemovat pole cukrové třtiny. 

Tady už o mráz člověk nezavadí. Sundávám  svetr. Hledám kraťasy. Jsou až  kdesi na dně zavazadla.

Třetí den. Vítá  nás Frosty Mango. Nutná zastávka na dálnici pro všechny, co mají rádi mango. Obchůdek, kde z těchto plodů prodávají všechno možné. Hlavně džusy a zmrzlinu. Jsem v tričku a dávám si zmrzlinu.  Kolem dokola  samé mangové sady.

A billboard, který láká na rybářský výlet. "Tam pojedeme," bylo rozhodnuto, výlet na ryby byl totiž na seznamu nutných aktivit. A tak jsme zakotvili  v Mission Beach v subtropické části státu Queensland v hezkém a čistém kempu. Hlavní sezónu tu mají v zimě, kdy je příjemné, teplé  klima, není příliš horko, jako bývá uprostřed léta  v prosinci a lednu, ani  není období dešťů nebo ještě hůře cyklónů. Jdu do plavek.

Panorama poklidného  místa tvořila liduprázdná pláž s palmami a výhled na nevelký ostrov Dunk, oblíbený cíl turistů, synonymum  luxusní dovolené, kde mezi hlavní lákadla patří  šnorchlování  a potápění  na Velké útesové bariéře. 

Tedy to platilo až donedávna, než všechno smetl  v únoru 2011 ničivý cyklón. Vše v kraji obrátil doslova vzhůru nohama. Vítr podle odhadů  dosahoval   rychlosti až 290km/hod. Podle lidí, co to zažili, to byla učiněná apokalypsa. V několika restauracích a kavárnách jsem viděla fotografie. Ulice se proměnily v haldy trosek. Škody byly odhadnuty na 3,5 miliard australských dolarů, což dělá z Yasiho nejničivější, tedy nejnákladnější  cyklón v historii Austrálie. Oblast se vzpamatovává dodnes. Hotelový rezort na ostrově , který byl téměř srovnán se zemí, byl poté na prodej. Výhodně jej koupil (nekupte to za 10 miliónů  dolarů) australský podnikatel a celý ho teď dává do pořádku.

Jeli jsme sem ale hlavně kvůli rybám. Avšak  rybářský výlet se  příliš nevydařil. Vítr, rozbouřené moře, velké vlny házely  malou lodí jako  ořechovou skořápkou a já se tloukla střídavě o tu a pak zase o onu  stranu lodě.

Nezodpovědně  jsem se připálila a ruka mě od dlouhého a monotónního držení udice bolela ještě několik dalších dnů. Navíc - úlovek byl chudobný.   Ostatní (samí chlapi) na tom nebyli o moc líp, a tak si krátili dlouhou chvíli prostoduchými  vtipy na můj účet, které se nesly v primitivní rovině rybařících blondýn. Ale i tak výsledek celodenního snažení  na dvě večeře stačil a to bylo konec konců hlavní.

Vedle desítek obytných přívěsů  s důchodci trávících v této části Austrálie zimu zde kempovala i mladá rodina. Rodiče se dvěma dětmi  byli  na cestě kolem Austrálie.  Koupili si nové auto a obytný přívěs a rok, možná  dva,  budou cestovat po Austrálii.  Aby měli dostatek financí, prodali svoji firmu. Na tuto životní cestu nechtěli  čekat až do důchodu a domnívají se, že cestování dá i jejich dětem více než sezení ve školních lavicích. Samozřejmě, že děti do školy chodit nepřestaly. Ta  jim posílá učební  materiály poštou do místa, kde se právě nacházejí,  a jejich maminka se s nimi učí. Děcka chodí   na základku, takže  jejich máma vzdělávání ještě stíhá. Vybrali si právě období, kdy potomci  nejsou už úplně malí, tudíž si poznávání nových krajů lépe užijí,  ale také to ještě nejsou středoškoláci, to by domácí výuka byla asi dosti náročná. Zatím byli na cestách tři měsíce. Všichni si to náramně pochvalovali, děti se předháněly v povídání, co všechno už viděly a zažily. Jen jedno jim chybí - kamarádi. A mamince chybí kamarádky! No tak jsme si několik dní  my dvě  dělaly ženskou společnost a klábosily o životě. Oni čekali na poštovní zásilku, která jim měla doručit další studijní materiály! 

No a já se po pár dnech chtěla posunout  dál  a dojet do teplejších  krajů, podle  pravidla, že  kdo jde stále na sever, nakonec dojde na jih. V Austrálii je nejtepleji na severu. To už je ale takové  horko, že sundávám i..........plavky!

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Hana Van Soest Jarocka | čtvrtek 23.1.2014 14:06 | karma článku: 21,08 | přečteno: 1034x