- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Opouštíme studený domov, kde jinovatka a mrazíky vykonaly své, a vyrážíme na cestu vnitrozemím.
Cesta tudy je monotónní, ale zase rychlejší, ve srovnání s dálnicí podél pobřeží je zde menší provoz. A tak sleduji za oknem stále stejnou suchou krajinu.
Rtuť teploměru šplhá po několika hodinách jízdy postupně vzhůru, ale jen do brzkého odpoledne, se západem slunce zase povážlivě sjede dolů, až zhruba k bodu mrazu. Na australské poměry úplná sibérie!
Ráno je kruté. Mrholí a mlha by se dala krájet. Hygienu provádím u vyschlého koryta řeky, která ovšem, jak dokumentuje zdejší sloup zaznamenávající roky, kdy přišla velká voda, se může po dešti změnit ve velikou a hlubokou řeku.
Řeku plnou krokodýlů! Před tímto nebezpečím varuje výrazná cedule.
Dobrá zpráva. Krokodýli jsou tam, kde je teplo. Přihořívá. Odkládám zimní bundu.
Druhý den začínají silnici lemovat pole cukrové třtiny.
Tady už o mráz člověk nezavadí. Sundávám svetr. Hledám kraťasy. Jsou až kdesi na dně zavazadla.
Třetí den. Vítá nás Frosty Mango. Nutná zastávka na dálnici pro všechny, co mají rádi mango. Obchůdek, kde z těchto plodů prodávají všechno možné. Hlavně džusy a zmrzlinu. Jsem v tričku a dávám si zmrzlinu. Kolem dokola samé mangové sady.
A billboard, který láká na rybářský výlet. "Tam pojedeme," bylo rozhodnuto, výlet na ryby byl totiž na seznamu nutných aktivit. A tak jsme zakotvili v Mission Beach v subtropické části státu Queensland v hezkém a čistém kempu. Hlavní sezónu tu mají v zimě, kdy je příjemné, teplé klima, není příliš horko, jako bývá uprostřed léta v prosinci a lednu, ani není období dešťů nebo ještě hůře cyklónů. Jdu do plavek.
Panorama poklidného místa tvořila liduprázdná pláž s palmami a výhled na nevelký ostrov Dunk, oblíbený cíl turistů, synonymum luxusní dovolené, kde mezi hlavní lákadla patří šnorchlování a potápění na Velké útesové bariéře.
Tedy to platilo až donedávna, než všechno smetl v únoru 2011 ničivý cyklón. Vše v kraji obrátil doslova vzhůru nohama. Vítr podle odhadů dosahoval rychlosti až 290km/hod. Podle lidí, co to zažili, to byla učiněná apokalypsa. V několika restauracích a kavárnách jsem viděla fotografie. Ulice se proměnily v haldy trosek. Škody byly odhadnuty na 3,5 miliard australských dolarů, což dělá z Yasiho nejničivější, tedy nejnákladnější cyklón v historii Austrálie. Oblast se vzpamatovává dodnes. Hotelový rezort na ostrově , který byl téměř srovnán se zemí, byl poté na prodej. Výhodně jej koupil (nekupte to za 10 miliónů dolarů) australský podnikatel a celý ho teď dává do pořádku.
Jeli jsme sem ale hlavně kvůli rybám. Avšak rybářský výlet se příliš nevydařil. Vítr, rozbouřené moře, velké vlny házely malou lodí jako ořechovou skořápkou a já se tloukla střídavě o tu a pak zase o onu stranu lodě.
Nezodpovědně jsem se připálila a ruka mě od dlouhého a monotónního držení udice bolela ještě několik dalších dnů. Navíc - úlovek byl chudobný. Ostatní (samí chlapi) na tom nebyli o moc líp, a tak si krátili dlouhou chvíli prostoduchými vtipy na můj účet, které se nesly v primitivní rovině rybařících blondýn. Ale i tak výsledek celodenního snažení na dvě večeře stačil a to bylo konec konců hlavní.
Vedle desítek obytných přívěsů s důchodci trávících v této části Austrálie zimu zde kempovala i mladá rodina. Rodiče se dvěma dětmi byli na cestě kolem Austrálie. Koupili si nové auto a obytný přívěs a rok, možná dva, budou cestovat po Austrálii. Aby měli dostatek financí, prodali svoji firmu. Na tuto životní cestu nechtěli čekat až do důchodu a domnívají se, že cestování dá i jejich dětem více než sezení ve školních lavicích. Samozřejmě, že děti do školy chodit nepřestaly. Ta jim posílá učební materiály poštou do místa, kde se právě nacházejí, a jejich maminka se s nimi učí. Děcka chodí na základku, takže jejich máma vzdělávání ještě stíhá. Vybrali si právě období, kdy potomci nejsou už úplně malí, tudíž si poznávání nových krajů lépe užijí, ale také to ještě nejsou středoškoláci, to by domácí výuka byla asi dosti náročná. Zatím byli na cestách tři měsíce. Všichni si to náramně pochvalovali, děti se předháněly v povídání, co všechno už viděly a zažily. Jen jedno jim chybí - kamarádi. A mamince chybí kamarádky! No tak jsme si několik dní my dvě dělaly ženskou společnost a klábosily o životě. Oni čekali na poštovní zásilku, která jim měla doručit další studijní materiály!
No a já se po pár dnech chtěla posunout dál a dojet do teplejších krajů, podle pravidla, že kdo jde stále na sever, nakonec dojde na jih. V Austrálii je nejtepleji na severu. To už je ale takové horko, že sundávám i..........plavky!
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...