Austrálie. V písku až po uši

Mám  pocit, že jsem na Sahaře a co nevidět vypustím duši. Je asi 40 stupňů, rozpálený písekpálí do chodidel, nikde ani keříček. Plahočím  se na nejvyšší  místo v okolí, brodím se hlubokým pískem,  jeden krok dopředu

a dva kroky dozadu, abych se z vrcholku písečné duny spustila bláznivou rychlostí  střemhlav  dolů  na tenkém prkýnku, které mi prodali za  přehnaných osm dolarů. 

Nejlepší je prý  lehnout  si na břicho.  Po chvíli mám té zábavy dost. Písek mám nalepený  všude po zpoceném  těle a ve vlasech, pálí mě v očích  a  křoupe mi i mezi zubama. Navíc tu není vlek, a tak se na tu pouštní dunu musím drápat v potu tváře vlastní silou.  Na toto sportovní vyžití  není  dneska odpovídající  počasí. Dala bych přednost sáňkování!

Nacházím se na ostrově Moreton, na třetím největším písečném ostrově světa, který proslul svou krásnou nedotčenou  přírodou a aktivitami, jako jsou mimo jiné rybaření, pozorování ptáků a velryb, šnorchlování a tobogánování.  Tobogánování? Znám pojem tobogán, který  si spojuju s velkou skluzavkou někde v aquacentru. Ale tobogánování na ostrově? Na písečném ostrově? Ano, přesně tak, tobogán na suchu, na písku. Svérázný adrenalinový sport, při kterém se člověk dobrovolně spustí překvapivou rychlostí hezky šupky dolů z písečných dun, které patří k nejvyšším  na světě. Nachází se zde  se svými 280 metry  i  údajně nejvyšší stabilní  pobřežní písečný kopec světa. Po písku to panečku  sviští!

Na ostrově není přiliš mnoho civilizace, jen několik málo osad, což může být příjemné, ale pokud něco potřebujete, také svízelné.  Je nutné si  přivézt všechno s sebou. Především benzín, dostatek pitné vody, jídla, dřeva na oheň a ostatních věcí do přírody. Pokud nechcete, tak na žádné lidi během svého pobytu ani nenarazíte. 

Silnice zde neexistují. Jezdí se po písečných (ne)cestách a po plážích. Zdejší pláže jsou liduprázdné, žádná lehátka, slunečníky, stánky s občerstvením, lidi. Nic takového.  Pusto a prázdno, jen tu a tam stojící  osamělý rybář nebo terénní vůz (s osamělým rybářem).

Každý, kdo se  zabývá terénní jízdou, ví, že pro takový terén se  musí odpustit tlak v pneumatikách. To jsme tedy prováděli  už po cestě na trajektu. Hned jak jsme přistáli a trajekt se dotknul pláže, auta začala vyjíždět na pevninu. Díky tomuto provozu bylo místo náležitě rozježděné, něco jako velké rozbourané pískoviště, s vyrytými stopami vzorků pneumatik v hlubokém sypkém písku po předešlých vozidlech. Jiná než terénní auta s náhonem na všechna čtyři kola zde nejsou možná. No a tak jsme do toho pískoviště vjeli. A už jsme tam i zůstali.

Musím podotknout, že pokud jedu kempovat, nejedu právě nalehko. Zvláště pokud vím, že svou dovolenou  bohužel  nebudu trávit  v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive, nýbrž někde  na  poloopuštěném ostrově, kde na mě čeká kromě vaření a starání se také  kdoví  jaké nemilé překvapení a  kdoví  jaká havěť. Sbalím tedy vše, co uznám za vhodné, a naložím to všechno na korbu auta a na vlečný vozík se stanem.

Takže, když zapadneme do písečné jámy, bude to na dlouho, auto opravdu  není peříčko. A tak jsme tam tak blbě trčeli. "To to pěkně začíná," pomyslím si, "a to sotva jsme  sjeli z rampy trajektu.  Budeme všem pro smích a ještě tu blokujem výjezd a nájezd! Prostě trapas."

Chlap od vyprošťováků, co číhal opodál, zavětřil kšeft a už si mnul ruce. Další nemehlo -  další  zákazník! A  spiklenecky mrkal. Dneska vím, že čeká u každého trajektu na potencionální nešťastníky, kterým rád za tučný poplatek (ber anebo neber) vypomůže z nesnází.

My se ovšem vyprošťovat nedáme. I kdybychom se měli třeba vlastníma rukama  odhrabat, mého muže a jeho auto nikdo tahat z písku nebude. To je prostě  otázka  mužské  cti. Tím hůř pro mě, myslím si, zdá se, že tady budeme nocovat.

Jakýsi lodní zřízenec,  co nahoře na lodi motal lana,  si našich potíží  všiml, a aby toho nebylo málo, začal na nás  z té lodě  hulákat! PSI! PSI PSI PSI!! Tento důležitý  pidimužík vypadal se svým dlouhým plnovousem jak ohnivý  vzteklý mužíček z Večerníčku, až jsem se obávala, že se tím svým dupáním co nevidět propadne do podpalubí.   Nutno osvětlit, že neřval psi psi psi jakože množné číslo od psa, ale PSI PSI PSI tedy pí es áj, což je jednotka tlaku.   Mínil tedy - pro méně chápavé -  ať si odpustíme pneumatiky. Což už se ale stalo a nepomohlo.

Motor řval, kola se protáčela,  oblaka dýmu zamořovala okolí a  ostrý písek létal na všechny strany. V jámě jsme byli čím dál hlouběji.

"No nic, ženo,  tak  ven z auta a tlačit!" na povzbuzení si podal z chladícího boxu pivo.

"?????"

Nakonec  se auto po drahné chvíli (ne mojí zásluhou)  přece jen  rozjelo a vybředlo z písku. Polopřidušené a  polooslepené  publikum, které  se za  tu dobu shromáždilo kolem této "nové atrakce", začalo  dokonce tleskat!  Vyprošťovák byl zklamán.

Jak tak projíždíme autem  podél moře, jímá mě zvláštní pocit, jako by se pláž  hýbala. Aby ne, stovky, ba tisíce malých krabů v jednom šiku se přesunovaly  jako malá armáda.

Za odlivu  vylézají tito tvořečci ze svých úkrytů v písku na povrch, kde se pohybují ve velkých seskupeních. Utíkají spolu jedním směrem (dopředu a ne do stran jako ostatní krabi) a opravdu budí dojem, že se pláž hýbe. Jak tak postupují, nabírají si zrnka písku pomocí klepet do svých krabích pusinek a požírají z něj věškeré organické látky. Kuličky takto zpracovaného písku pak zanechávají  v pozoruhodných  obrazcích  za sebou.

A jejich hromadné přesuny mají ještě jednu velkou výhodu. Mají totiž zmást nepřítele. Predátor, v tomto případě pták, je tak  zmaten množstvím výběru, že  než  se zorientuje a  vybere si svou kořist , tak už  jsou krabíci dávno  hluboko v bezpečí svých písečných nor.

Když přichází příliv, zavrtají   se  do písku a zaklapnou za sebou víko. Tedy skoro. Na povrchu  totiž zaplácnou svou dutinu "špuntem" z písku, aby se voda do jejich domova nedostala. Což je určitě obdivuhodné, když pomyslím, že za přílivu budou mít "nad hlavami"   téměř  dva metry vody!

Abychom i my neměli za chvíli vodu nad  hlavami, uháníme ostošest. On si člověk musí dávat pozor na dobu přílivu a odlivu. Při odlivu silnice existuje, při přílivu nikoliv.  Pokud vás někde nevhod zastihne příliv, máte smůlu. Nalevo vysoké a kolmé písečné stěny a napravo bouřící a rychle postupující oceán, popřípadě neprostupná spleť mangrovníků. Není úniku. Zbývá jen říct:" Bye bye, autíčko!"

Nakonec se utáboříme v bezpečí místní vegetace v závětří navátého písku. Klid a pohoda. Nikde ani živáčka. To si tedy alespoň myslím do doby,.......