Japonská kuchyně je asi pro většinu z nás exotická. Teppanyaki je japonský způsob přípravy jídla, kdy kuchař připravuje jídlo na horkém plátu přímo před hosty. Hosté sedí kolem stolu a přihlížejí. Kuchař se většinou rád předvádí a snaží se hosty pobavit všelijakými dovednými kousky a dělá z vaření tak trochu show.
Rezervovali jsme si tedy místo na 19.00 hodin na Teppanyaki v oblíbeném australském letovisku Byron Bay v Novém Jižním Walesu.
Když jsme přišli, jedna rodina s dětmi zrovna končila, po nás pak přišli ještě další dva lidi. Japonský kuchař se představil, jmenoval se Cheng, i my jsme se představili a zahájili krátkou společenskou konverzaci: odkud jsme, zdali jsme tu na dovolené a tak podobně. Z menu jsme si vybrali a objednali. Pro Teppanyaki se nabízí většinou několik možností už sestaveného menu, které se skládá z různých věcí, a liší se hlavně množstvím.
Na menu stojí např. - kuře, hovězí, krevety, bug (něco na způsob kraba), hovězí svíčková apod. Lidé si pak objednají, co mají rádi. Já například volím skladbu kuře, svíčková a krevety. K tomu už automaticky přijde polévka, rýže, salát a nakonec zmrzlina. Na pití objednáváme japonské saké, což je pálenka, která se podává v malinké nádobce - džbánku- teplá. Je to dosti silné pití, číšnice přináší automaticky láhev vody. Kuchař začíná restovat jídlo před námi a my přihlížíme. Opečené kousky masa a krevet nám pak po částech dává na talíř před námi.
Poté začíná připravovat ingredience, které přidá k rýži. Rozmíchá několik vajec a ta naleje na rozpálený plát jako jednu dlouhou nudli. Jakmile vaječná hmota ztuhne jako při míchaných vajíčkách, vezme kuchař dvě lopatky a začne tu vaječnou nudli krájet. Nejdřív pomalu, pak rychleji a rychleji, až mu ruce kmitají a kousky vajec létají všude možně kolem. Někdy si to kuchař – šprýmař schválně nasměruje na nějakého hosta. Vejce mám tedy nejen kolem talíře a na sobě, ale i ve sklenici s vodou, v salátu a ve vlasech.
Poté co na barbecue osmahne i rýži, je čas ji servírovat do misek. Následuje cirkusácký kousek, musíme misky chytat, nejdřív jednu, pak dvě, tři, poslední misku pak naplní až po vrch rýží. Celý trik spočívá v tom, že člověk drží jednu prázdnou misku a do té má zachytit jinou misku plnou rýže. Nejdřív pán vedle nás, prázdná jedna miska, dvě misky, vše jde dobře, nyní letí miska s rýží, pán se soustředí, sleduje letící misku a téměř se mu to povedlo! Ale akorát že téměř, část rýže se vysypala vedle. Nyní byla na řadě jeho žena. Miska rýže je ve vzduchu, narazí na prázdnou misku, padá na stůl, ale rýže se kupodivu jakýmsi zázrakem či gravitací přesype do konečné misky této dovedné paní. Bravo, tleskáme nad tímto kouskem. Teď je na řadě můj manžel, člověk technicky zdatný jako on si určitě poradí a v duchu si propočítá rychlost letící rýže spolu s její váhou a vydělí přitažlivostí zemskou, nebo tak nějak. Prázdná miska na rozcvičení, druhá prázdná, třetí s rýží. Letí a poněkud vedle, rýže skončila v jeho misce s polovičním úspěchem a objemem. Nyní jsem na řadě já. Prázdné misky jsem pochytala, teď jen tu s rýží. Manžel radí: “ Hlavně se soustřeď a nech kuchaře mířit, miskou nehýbej, jen ji pevně drž, zbytek je na něm.” Dobře, tak to bude. Držím svou misku pevně oběma rukama. Kuchař naplní misku rýží až povrch. Míří, hází, miska letí, už se blíží, já se nehýbám, držím svou prázdnou misku pevně, musím to chytit! Miska je ve vzduchu. Ale najednou, au au! To to pálí! Co se stalo? Všichni se smějí. Kuchař tzv. přestřelil a celá miska horké rýže se mi vyklopila do klína! Prázdnou misku stále svírám v rukou a čekám, teď už ale zbytečně. Mám pouze letní šaty, takže cítím horkou rýži na kůži. Vstávám a rýži setřepávám na zem. Osazenstvo se poměrně dobře baví na můj účet! No jen se bavte. Pode mnou centimetrová vrstva rýže, klouže se mi to pod nohama. Kuchař se omlouvá a ptá se, zda jsem OK. Jsem, co by ne. Za odměnu dostávám novou rýži, tu tentokrát už nehází, nýbrž normálně lidsky servíruje. Ale nedá mu to, aby vtipně nenavrhl, že mi bude házet i kousky opečeného masa. S díky odmítám. Snad příště.
Po chvíli klidu ale následuje další výzva, bude se flambovat, a já mám asistovat! No ne, povídám: “Chengu, ne aby mi vzplanuly vlasy!” Cheng mi ukazuje, co mám dělat. Když se připravuje k zapálení, raději kousek ustoupím, ať opravdu nepřijdu k úrazu. Na barbecue vzplane vysokánský oheň a mě ožehne pořádný žár. Velmi efektní a pro mě tentokrát dokonce bez úhony.
Na závěr se kuchař loučí a za pomoci soli vykouzlí na barbecue nápis - poděkování a na shledanou.
