Austrálie - tak trochu o politice a « australském » Pearl Harboru

Do Darwinu, města na severu Austrálie s počtem  asi  127 000 obyvatel,  se bude postupně stěhovat 2 500 amerických vojáků, kteří tam budou pořádat cvičení, ať už s Australany anebo sami. Darwin by se dal přirovnat k americkému Pearl Harboru. Za druhé světové války byl totiž tak jako Pearl Harbor napaden a bombardován Japonci.  Kdo viděl fim Austrálie s Nicole Kidmanovou  a Hughem Jackmanem, tak o tom něco  ví.

19. února 2012 tomu bylo právě 70 let.  V Darwinu se tedy letos pořádaly různé vzpomínkové akce a v televizi běžely dokumentární  pořady a programy, ve kterých hovořili účastníci tehdejších událostí – civilisté i vojáci, všechno už staří pánové a dámy. Popisovali je tak, jak je na vlastní kůži prožili:

Krátce před desátou ranní se na obloze objevilo 188  japonských letadel, která začala bombardovat město, přístav a letiště.  Útok vedl Mitsuo Fuchida, který  před pár měsíci vedl i útok  na Pearl Harbor.  Prý na Darwin  spadlo dokonce více bomb než na tento  slavný americký přístav.  Více než 250 lidí bylo zabito.

Po útoku nastala naprostá panika. Lidé si byli jisti, že to je začátek japonské invaze, a armáda i civilisté opouštěli  chaoticky  město. Zdá se, že se nikdo pořádně neujal vedení a organizace, nejkompetentnější osoba – Administrátor Abbott se staral spíše o to, jak z vládní vily zachránit  vzácný porcelánový servis, sklenice a ze sklepů vzácná vína. Později si také postěžoval, že  jeho paní bylo zcizeno německé piano.  Hladoví a dezorientovaní vojáci začali v opuštěných domech loupit potraviny jiné věci.  Úřady se snažily předejít celostátní panice, a tak celou věc před australskou veřejností tutlaly a minimalizovaly.  Dopisy, které vojáci posílali domů, byly cenzurovány a nepohodlné pasáže vystřihovány. Jedna paní  ukazovala v televizi  dopis, který dostala od svého muže krátce po událostech a který  prostě vysypala z obálky, protože to byla jen  hrst z velké části začerněných ústřižků.

Darwin byl během války bombardován celkem 64krát, ale první útok byl nejhorší. Starší generace Australanů si zachovává i dnes kvůli válečným událostem silnou averzi vůči Japoncům. A je mnoho takových, kteří  jsou  velmi vděčni Američanům za to, že vstoupili do války a pomohli tak k vítězství  spojenců  a uchránili  Austrálii před ničivými japonskými útoky a před pokračováním nelítostné války.

Tím, že prezident Obama bude rozšiřovat malou americkou základnu v Darwinu, se znovu otevřela témata druhé světové války a  tady v Austrálii  si  lidé intenzívněji  připomínají  válečné  události.

Darwin byl  po válce  znovu vystavěn, ale stál  jen do roku 1974, kdy ho téměř smetl z povrchu země tajfun Tracy. Město se muselo postavit z ruin nanovo, je tudíž velmi mladé, jenom nějakých 40 let.

Američané si pochvalují  výhodnou  polohu  americké základny, která se nachází  na samém severu Austrálie,   hlavně  kvůli  humanitární pomoci pro blízké oblasti. Uvádějí  příklady z minulosti :  zemětřesení v Japonsku, teroristický  útok na Bali, záplavy v Thajsku. Ale málokdo tu věří, že to je pravý důvod přítomnosti amerických jednotek.

Na sociálních sítích se vedou čilé debaty pro a proti. Nově se objevila na internetu  výzva, aby lidé posílali své návrhy, co by měl Obama vidět v Austrálii při své další návštěvě  (tedy jestli ještě někdy nějaká  bude). A někteří navrhovali  – “velmi blízké setkání s krokodýlem” , “osamocený pobyt v poušti” nebo pivo v nějaké velmi “přátelské” typicky australské hospodě.

I Austrálie se dotkla ekonomická krize. Ceny nejen elektřiny, plynu a benzínu stoupají. Mnoho lidí je nespokojeno. Některé rodiny s dětmi mají co dělat, aby vyžily.  Vláda se rozhodla snížit úrokové sazby,  Pro ty, co mají hypotéky, je to východisko z nouze, jinak by snad přišly o střechu nad hlavou.  Ceny za pronájem bytů  rostou taktéž. Lidi si vyprávějí  protivládní vtipy. Slyšela jsem například : « Řidič uvízl v zácpě v Canbeře ( hlavní město Austrálie). Kolona aut se nehne. Najednou někdo ťuká na okno auta. Řidič stáhne okénko a ptá se : Co se stalo ? -  Odpověď : Ále teroristi tam zadržují Julii Gillardovou (ministerská předsedkyně Austrálie), Kevina Rudda (ministr zahraničních věcí) a některé další politiky. Žádají výkupné 10 milionů dolarů. Hrozí, že pokud je nedostanou, politiky polijí benzínem a zapálí. Takže teď chodíme od auta k autu a pořádáme na ně sbírku.- Řidič se ptá : A kolik tak dávají lidi v průměru ? – Odpověď : Většina tak  pět litrů benzínu ! »

Ačkoliv australský dolar posiluje, což jsem ocenila při své nedávné návštěvě České republiky, ceny benzínu, asi jako všude, stále rostou. Vláda za posledních několik let dotovala a podporovala přestavbu motorů aut na LGP, který byl bez daně.  90% taxíků a mnoho autobusů MHD bylo přestavěno na plyn. Nyní po pěti letech přichází nová daň. Přirozeně to znamená zvýšení cen MHD, cen taxíků a ti, co si přestavěli auto na plyn, teď asi nejásají. Navíc se zavedla i daň na přepravu plynu, protože to je obzvláště riskantní a nebezpečné.  Kvůli velkým vzdálenostem se v Austrálii  plyn do domácností často dopravuje, neboť rozvod  potrubí se do vzdálenějších míst nevyplácí. Takže ”se těším”, až budu objednávat plyn, který máme na ohřev vody a na vaření! A ještě více se těším, až budu to samé dělat pro náš byznys!

Návštěva  Baracka Obamy však jistě přinesla  Austráli velkou prestiž  a  posílila australskou národní hrdost. Mnoho Australanů bylo nadšeno. Obama zdůraznil dlouholeté přátelství  a  spojenectví obou zemí a klíčovou ekonomickou  polohu  Austrálie, tedy blíže k Číně, Japonsku a korejskému poloostrovu.

Odpůrci varují, že  Austrálie má  mimo jiné  blíže i k  nukleárním mocnostem Asie a že o to právě běží.  Austrálie, která leží daleko od amerických a evropských konfliktů,  je tak nepřímo zatahována  do kdovíjaké válečné politiky. A to si  tu asi málokdo přeje.  Zatímco já bych čistě z osobních a rodinných důvodů uvítala, kdyby byla Austrálie blíže Evropě, většina Australanů si  pochvaluje, že jsou daleko od politických třenic a ekonomických problémů, které spojují především s Evropou a Amerikou. Konec konců Austrálie je daleko od všeho. A některým Australanům to přijde jako velmi pozitivní věc.

Starosta Darwinu už teď má obavy z bujarého řádění amerických vojáků o víkendech  a požaduje pro ně striktní  pravidla.

Zatímco jedni se těší na vzrůstající byznys, pracovní příležitosti,  lepší a bezpečnější ochranu země,  jiní se obávají, co bude znamenat přítomnost americké vojenské techniky a výzbroje “mariňáků”  pro nezávislou a absolutně proti-nukleární Austrálii. Indonésie a Čína již vyjádřily své znepokojení.  Čína je ovšem pro Austrálii jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů. Austrálie vyváží především své nerostné bohatství, a tak si hlavně obchodníci a ekonomové nechtějí  rozházet výhodné obchodní kontrakty a relativně dobré vztahy   neuváženou zahraniční politikou.

To jsou asi hlavní pro a proti  zastánců a odpůrců přítomnosti amerických vojáků  v Austrálii . Je už ale  rozhodnuto, takže se nedá nic změnit.  Akorát možná vzniknou další vtipy.