Austrálie - Jak si můj manžel hrál na cowboye

Na evropská měřítka máme tady v Austrálii  veliký pozemek, který ovšem celý nevyužíváme. Když se tedy v době sucha a nouze o pastvu pro dobytek ozval jeden farmář s prosbou, zdali by si k nám nemohl dát několik býků, že plot jim postaví, souhlasili jsme.  Peníze za tuto službičku nechceme, jen tu a tam nám zkušený farmář vypomůže. Má dobré vybavení: traktory a velké sekačky, takže  třeba poseká trávu, vyrovná nerovnosti terénu nebo herbicidy postříká  plevel a divoké ostružiny.

Naneštěstí býci si často myslí, že tráva je zelenější na druhé, tedy naší  straně plotu. Stačí, když se najde jeden  odvážný tvrdohlavec, plot přeskočí a hele, už mlsá na zakázaném. Ostatní – jako ten dobytek – za ním.

Nejhorší je, když se vydají do mé zahrady! Na  nově zasazené keříky, stromečky či květiny.  To pak neznám bratra, nasednu na motorku nebo do auta  a zaháním pitomé býky  pryč ze záhonů, jedno kam, hlavně co nejdál. Pak honem telefonuji  farmáři, ať si svá neukázněná zvířata  přijede zkrotit! Mezitím býci, kteří ze mě málem dostali infarkt, (to bych nechtěla,  kdo by to zaplatil, já?), se pomalu dávají dohromady po tom strašlivém  dobrodružství.

Farmář přijede s náklaďákem. “Aha, neposlušní býci asi půjdou hnedka k řezníkovi,” říkám si. Chudáci. Nemusela jsem je takhle zběsile štvát. Ale ne, na korbě náklaďáku je motorka . Někteří australští farmáři 21.století nepoužívají koně jako ti správní původní cowboys, ale motorky. Jak prozaické. Nicméně úsporné a pohodlné. Jankovitý kůň by mu v téhle situaci asi nepomohl. Motorku pomalu sveze z korby a ptá se co a jak. Hon na demoliční četu pustošící  mou zahradu  ze svého vysvětlování  taktně vynechám. Býci jsou tam, tam a taky tam. Farmář chápe, porozhlédne se, vymyslí strategii. Bude je nahánět  do tamté brány. Fajn, je mi fuk kam, především co nejdál od mých stromků!

Sedne na motorku a objíždí pozemek. Vypadá to ale spíše, že se jel projet nebo co, je tak daleko od dobytčat, že ta snad o něm vůbec nevědí. Po deseti minutách dorazí můj manžel. Moje rozhořčení ho nechává chladným, až do doby, kdy uvidí farmáře na motorce. “Já mu pomůžu!” rozzáří se jako měsíček v úplňku a už táhne svoji motorku z garáže. Nejde nastartovat, a tak se mu snažím mezitím  domluvit, že si nejsem jistá, zdali jeho pomoc  zkušený farmář ocení. Ten, který sám farmaří už přes padesát let a patří mu jedny z nejkrásnějších a nejlukrativnějších pozemků v kraji . Ten, který se hrdě  hlásí k dědictví svých předků, kteří  již po několik generací farmaří, kteří....... muž to ale nechtěl slyšet. Asi se právě proměnil v malého kluka se srdcem hrdého  australského cowboye, který je připraven pomoci , když je potřeba! A já ženská pitomá se mezitím snažila vysvětlit ješitnému chlapovi, že ho  někdo nepotřebuje? To nefungovalo. Muž  s rámusem vyrazil a nechal mě tam stát v  oblaku čoudu. Po chvíli vidím farmáře, jak na něho mává. Tak jsem se přece jen mýlila, mudruju potichu, asi se mu pomoc sejde. Asi jo, on zleva, manžel zprava. Bylo to v dálce, ale proč mává jako že do pryč ? Celé to sleduju z verandy domu, býci se rozutíkávají do všech směrů, něco tu nehraje. Za chvíli se přižene s  již o něco menším rámusem muž. Sesedne smutně z motorky, courá se ke mě. “On na mě mával, vidělas?”

“Jo,” říkám, ”to je prima, on tě vážně potřeboval.”

“Ne,nepotřeboval, on mával  a pak i volal– běž pryč, ! Prosím tě, běž pryč!”

No nic, později se nám dostalo vysvětlení, že na dobytek se musí pozvolna a zdálky. Jinak se býci polekají, zpanikaří  a rozutečou se, což se právě stalo. Farmář si  ovšem hravě poradil sám, za pět minut byli všichni býci pohromadě a za dalších patnáct minut i v ohradě. A on na to nikoho nepotřeboval!

Novodobí australští  cowboyové sice většinou necválají romanticky na koních, ale i na motorce je jejich umění pozoruhodné.