Toto tvrzení, kterým se jak politici tak i obyčejní lidé uklidňovali ještě před několika málo týdny, se ale brzy ukázalo jako mylné.
Stačilo několik zaoceánských lodí s turisty a několik letů z ciziny, ať už z Asie nebo USA, a virus se přenesl i do Austrálie. A začala panika.
My jsme měli asi štěstí v neštěstí, neboť díky zprávám z Česka jsme na nic nečekali a chytře se připravili. Nakoupila jsem zásoby na několik týdnů a ušily jsme si roušky podle českých videí! Díky za ně. Roušky máme vyrobené z triček, protože tady bohužel nemám šicí stroj. A naše milá známá Pam si ji spíchla z košíčku podprsenky.
Místní školy zůstávaly stále otevřené, ale rodiče dostali možnost, aby si děti na svou vlastní zodpovědnost vzali domů k domácímu vyučování. Třídy se tím pádem scvrkly na polovinu, ale já podezřívám některé rodiče, že to udělali i z pohodlnosti. Alespoň nemuseli dítě každý den vypravovat, chystat svačiny a obědy do plastikových krabiček, prát školní uniformy a každý den dbát na úlohy a všelijaké jiné úkoly do školy. My jsme se statečně drželi a náš školáček poctivě do školy chodil. Třídečka v malém počtu dětí se mu líbila. A doma po večerech, jak to dovolil časový rozdíl s ČR, jsme sledovali vyučování na České televizi, učiTElku.
Postupně se i zde veškeré aktivity zrušily a uzavřely se mnohé instituce a obchody. Naneštěstí tato omezení přišla v době dvoutýdenních školních velikonočních prázdnin, kdy je doslova celá Austrálie "na nohách" nebo spíše v autech, lidé odjíždějí k příbuzným anebo kempovat. Vláda začala silně apelovat na občany, aby zůstali doma, a spustila kampaň "stay at home, save lives".
A myslím, ze až na vyjímky lidé poslechli.
Náš stát ve státě Queensland se uzavřel. A tak jsou zavřeny nejen mezinárodní hranice, ale i ty vnitrostátní. Kdo nemá speciální propustku, nedostane se tam ani sem. Normálně hodně frekventovaná silnice směřující na Sydney je teď téměř pustá.
Jen tu a tam profrčí náklaďák se zásobováním, a to doslova, protože kolem nás teď jezdí dobytčáky s živými zvířaty. Těch je, zdá se, dostatek, naštěstí, oproti toaleťáku, který z našich obchodů zmizel tak, že i regály, kde normálně býval vystaven, se teď zastavěly jiným zbožím. Asi si management obchodu říká, že když regály nebudou zet prázdnotou a když místo toaleťáku vystaví například ponožky nebo svetry, že si toho lidé nevšimnou a na svou potřebu zapomenou. Jiné vysvětlení pro to nemám. Říkala jsem si, jestli ho třeba nemají "pod pultem" jako kdysi v Československu, ale ani tam nebyl. Na sociálních sítích o tom kolují všelijaké vtipy a Australani přejmenovali z legrace svou zemi jako "ta bez toaletního papíru".
Ale zato mě potěšil místní bottle shop, tedy obchod s alkoholem (v Austrálii se alkohol nedá koupit jen tak v supermarketu), který promptně najel na online prodej a donášku až do domu. Láhve, které jsou touto cestou dostupné, označil nálepkami. A výběr je vskutku bohatý.
Až si moje kamarádka postěžovala, že až tohle všechno skončí, že neví, do jakého odvykacího programu se přihlásí nejdřív, do WW nebo AA? (WW = program na zhubnutí a AA program pro alkoholiky). Z toho je vidět, jak s daným časem a nabídkou někteří lidé naložili. Ale není se čemu divit.
Ve zprávách, které teď sleduji poměrně často, se snaží ukázat i nějaké pozitivní události. A tuhle například vychvalovali "zlaté australské ručičky". Jedné destilce, která ještě nedávno pálila whiskey, hrozilo, že se zavře a personál ztratí práci. Protože, bohužel, v době pandemie přestala jít whiskey na odbyt. Ale oni dostali spásný nápad a v rámci inovace najeli místo toho na pálení dezinfekčního tekutého mýdla! Pásové linky, plničky, nádobky, zaměstnanci - to vše zůstalo téměř nepozměněno, nově museli navrhnout jen příslušné etikety! A pro změnu přidat nápis: "do not drink"! A práce prý mají habaděj.
A dokonce se tu v médiích několikrát mluvilo o České republice. A samá chvála. Australani si teď jistě listují v atlasech a jezdí prstem po globusech a hledají, kde leží ta malá zemička v srdci Evropy, která sklízí obdiv za to, jak úspěšně epidemii zvládla a zvládá. Těší mě to.
Dnes odpoledne odletěl do Prahy repatriační let s Čechy a Slováky zpět do Prahy. My ale momentálně zůstáváme tady v Austrálii.
Právě mi přišla fotka z oslavy narozenin z jednoho domova důchodců v Brisbane. Oslavenkyně, má dobrá známá, sedí u svého domečku, gratulanti hezky dva metry od ní, každý si přinesl svou vlastní židli i svůj drink. Sedí předpisově na určenou vzdálenost od sebe. "Happy birthday" bylo jistě hlasité, aby bylo slyšet i přes ulici.
Já sklidím velikonoční dekorace, naleju si sklenku vína a zalezu pod deku. Nastává pomalu podzim.
