Austrálie: Alkohol za volantem a jak to bylo dál?

Na plynovém vařiči vařím oběd. Varan to ví také. Přišourá se a vyplazuje svůj dlouhý hadí jazyk. Je už docela blízko.  "Prosím tě, odežeň ho." Najde tedy větev a začne ho škádlit. Varan se ale nedá!

Rychlostí, která překvapí, se v mžiku vyšplhá na nejbližší strom vedle mě a čeká.

"Hmmm, tohle jsem právě neměla na mysli.  Myslela jsem odehnat pryč, teď mám varana přímo nad hlavou, " konstatuju rozmrzele nad vzniklou situací. "A co jako bude, až bude chtít jít zase dolů? To mi sleze přímo do hrnce?" ptám se  nahlas spíše sama sebe.  Koukám bezradně vzhůru a hrozím mu vařečkou. Tímto musím oběd odložit na neurčito, s téměř dvoumetrovým nevyzpytatelným  ještěrem nad sebou odmítám, s prominutím, vařit.

Kempujeme  na ostrově,  široko daleko nikdo.

              Do nejbližší civilizace daleko, podle toho vypadá vybavení, člověk musí být absolutně soběstačný. Výdobytky civilizace mám ale s sebou,  tedy alespoň některé.

Místo romantického oběda  vyrážíme na výlet a varana necháváme svému osudu.

Náhle na silnici stojí  - ouha - policie! Auto nás po chvilce dohání a, no nazdar, zapnuli policejní červeno-modré majáky na střeše automobilu. To je jak ve filmu. Musí se co nejdříve zastavit. Stavíme tedy při kraji silnice a čekáme. Přicupitá mladá  policistka v minisukni a po krátkém švitoření dává partnerovi dýchnout do balónku.  Bohužel, je to nad povolený limit, což je 0.05 promile. Ach, proklatá moravská slivovice, proklatý varan. Byl to jen lok! Je to malér. Manžel musí urychleně na stanici na další oficiální kontrolu. Ambiciózní slečna větří úlovek dne, proto nelení, drapne mého muže, posadí k sobě do auta a na mě houkne: "Máte řidičský průkaz?"

 "Mám," pípnu a šmátrám roztržitě v kabelce snažíc se krýt  svým pozadím láhev slivky. Na tu jsem si velmi duchapřítomně sedla těsně před příchodem této strážkyně zákona. 

"Nemusíte......,"zarazí mou snahu. "Pojedete za mnou, víte, kde je policejní stanice?"

"Nevím," zakňourám plačtivě, nešťastná z celé té situace, stále ovšem udržujíc balanc na studené láhvi.

Jsem tady na dovolené a adresa místní policie  není zpravidla to první, co v prázdninové destinaci zjišťuju.

Nicméně ji už nic nezajímalo. Nasedli do auta, ona dupla na plyn a byla v trapu. Já za ní! Jedu jako širón, plynový pedál až na podlaze, ale nemám  šanci ji dohnat. Ještě se dostanu do nesnází i já - za překročení rychlosti! Zpomalím tedy na povolených 100 km a v hlavě mi mezitím  naskakují katastrofické scénáře. Postih za alkohol za volantem v Austrálii?  Soud, vysoká pokuta, odebrání  řidičáku kdoví na jak dlouho, vroubek v registru......., bez auta nemůžeme být, to budu muset řídit celou dobu já? Jak to budeme řešit s mou prací, s jeho prací, s podnikáním? MHD tu nemáme, transport v okolí  žádný, leda tak školní autobus, všichni jezdí autem, pěšky se to nedá.....

Asi za půl hodiny dojedu do městečka, zaparkuju, pak hledám policejní stanici.  Nato čekám přes hodinu venku.  Co jen bude? Konečně je manžel tu!

"Tak co?"

"V klidu."

Jeho nervy bych chtěla mít, flegmatik....

“Fakt, klídek,” a povídá: “Nejdřív museli zavolat vyšší šarži, která má pravomoc zacházet s větším a přesnějším dechovým přístrojem. Než dorazila, uplynula nejmíň půlhodina. Na tom přístroji jim ale má dechová zkouška vyšla  v naprostém  pořádku. Slivovice holt za tu dobu vyprchala. Slečna policistka byla vyloženě naštvaná , že mě musí pustit, protokol, co se mnou pracně sepisovala, vztekle roztrhala a hodila do koše. Tak jedem dál, ale budeš řídit, jo?”

"Klidně budu řídit! Uf, to je úleva. Zázrak."

Auto nechávám ovšem na  parkovišti u pláže. Vydáváme se na procházku  podél pobřeží. Kocháme se krásnými výhledy na moře, na skaliska,  útesy, v zátoce jsou, zdá se, dokonce surfařské závody.  A pak zahlédnu i rejnoky. Je krásný letní den.

Vytáhnu flašku zteplalé slivovice a pořádně si loknu........

Na zpáteční cestě potkáváme po cestě, věřte nevěřte, stejné policejní auto, stejnou policistku, která mě tentokrát, světe div se, nezastavuje! Dravě vyhlíží další ubohou kořist. Za dobrou službu ji, jak se mimo jiné tato Angličanka zmínila,  totiž nemine přeložení.  Než honit turisty - kriminálníky na malém zapomenutém ostrově chtěla by do města, kde bude jistě mnohem užitečnější v odhalování a  potírání zločinu.

Nu, přejme jí v tom hodně štěstí.