Mrcha těžká jako stín

Přestože přichází nenápadně, je těžké se jí zbavit. Nepoznáte ji hned. Bolí vás hlava...

                                                        Mrcha těžká jako stín

Přestože přichází nenápadně, je těžké se jí zbavit. Nepoznáte ji totiž hned. Bolí vás hlava, máte neustále teplotu, jste unavení a nechápete to. Nechápete, protože vyšetření jsou negativní, ale vy jste vyčerpaní, apatičtí, smutní.

Když absolvujete všechna vyšetření, i ta hodně nepříjemná a nic se nenajde, lékař pokrčí rameny: „ Na tohle nestačím, vyhledejte odborníka.“  A to vás vyděsí. Přece nejsem blázen! Ne, to opravdu nejste, ale ona si vás našla, protože nejste zrovna docela v pohodě. Tedy, nejste vůbec v pohodě. Život vám dává zabrat. A vy nevíte kudy kam. Vaší blízcí nechápou, co to s vámi je, proč brečíte jen tak, proč se jim vyhýbáte a nechcete mluvit. Oni to myslí přece dobře. Ale oni tu mrchu neznají a nevědí, jakou má sílu.

A tak navštívíte odborníka. Absolvujete předlouhý a vyčerpávající pohovor, kdy sestra zapisuje každé vaše slovo, každou vaši slabost, o které byste jindy pomlčeli. Ale teď se vám tak moc ulevilo, že jste se konečně mohli vypovídat. Lékař vás chápavě vyslechne a udělá zázrak. Zázrak v podobě malých bílých peciček, které budete brát každý den. Když vám bude mizerně, když nebudete moci spát. A vy se tak moc těšíte, že bude zase jako dřív, a že to bude brzo. Možná se trochu bojíte, abyste si příliš nezvykli na ten zázrak, ale doktor vás ujistí, že ne, kdy budete dodržovat dávkování.

Najednou si říkáte, bude zase fajn, za pár dní budu v cajku. No jo, ale ono to tak rychle nejde. Ještě dlouho potrvá, než usnete bez děsivých snů a představ a myšlenek. Ještě dlouho se nenajíte, abyste hned nezvraceli. Ještě dlouho se vám budou podlamovat nohy, i když se půjdete jen vyčůrat. Ještě dlouho nebudete mít chuť vycházet z domu, nebudete brát telefon a otevírat dveře.  Bude se vám chtít jen ležet a ležet a zírat do prázdna. Budete nesnášet, když vám někdo řekne – MUSÍŠ. Protože pak se cítíte jako bezcenní a neschopní.  Ti, kdo vás mají rádi to pochopí rychle. Ty ostatní nepotřebujete. Nepotřebujete poslouchat, že jste neschopní flákači, simulanti a magoři.

Za nějaký čas, pro někoho pár týdnů, pro jiného pár měsíců, ucítíte malou změnu. Začnete spát poctivým spánkem, udržíte v sobě kousek jídla. Dokonce občas přijmete hovor od přítele a vydržíte chvíli koukat na televizi.  Budete nabírat pomalu, ale jistě síly.

Jednoho dne zjistíte, že vás život zase baví, že se chcete vrátit do práce, že už tase umíte milovat a smát se. Bílých zázraků berete míň a míň až s nimi skončíte docela.

Ale nenechte se ukolébat, ta mrcha slídí pořád kolem vás. A pokud nebudete připravení, zaútočí zas. A vybírejte si lidi kolem sebe. Ano, není to občas lehké, ale vy už přece víte, kdo vás podrží bez výhrad a zbytečných otázek, kdo vás bude držet za ruku, když si budete zoufat a neopustí vás jen proto, že se vám zrovna nedaří.

Usmívejte se. A bude vám to vráceno. Bohatě. Ta mrcha si na vás už jen tak lehce netroufne.

Nakonec vás boj s ní posílí. Budete vědět. A chápat. A to je dost, nemyslíte?

Já v tom stínu byla...