Definice životního prostředí aneb co z toho plyne.

Je fenoménem dneška používat výrazy, které fakticky nevíme, co znamenají, nebo si je vykládá každý jinak. Je jich spousta denně kolem nás, ale já bych si pro svou dnešní úvahu vybral pojem „životní prostředí“.

V podstatě klasicky jsem dohledal definici na wikipedii, která je však používána poměrně často i jinde. Životní prostředí je zde definováno jako „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“. Tato definice je na první pohled výstižná, objektivně pravdivá a snadno pochopitelná. Nicméně se pokusme zamyslet nad použitím pojmu „životní prostředí“ v širších spojeních, kterými jsme denně ze všech stran bombardováni, tedy sdělení typu „negativní dopady na životní prostředí“, „poškození životního prostředí“, „změny životního prostředí“, „zásahy do životního prostředí“ a podobně. Když do těchto spojení dosadíme plnou (výše uvedenou) definici, vyjde nám obvykle nesmysl. Osobně totiž považuji za nesmyslné prohlášení, že něco „má negativní dopady na vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů ….“, že něco „poškozuje vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů ….“, že něco „mění vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů ….“, že něco „zasahuje do všeho, co vytváří přirozené podmínky existence organismů ….“ a tak dále. Problémem je ta šíře, která z podobných prohlášení dělá buď přímo nesmysl, nebo minimálně těžko rozklíčovatelnou myšlenku. Někdy jde možná o úmysl, ale osobně se kloním k závěru, že jde o důsledek jednoho z největších problémů moderního světa, kterým je „černobílé myšlení“ spojené s „klapkami na očích“.

Při použití takto širokého a obecného pojmu dochází k jeho „zneužití“ pomocí účelového zjednodušení. Klasickým příkladem je, záměna globálního životního prostředí za „místní“ životní prostředí – hezky česky „bližší košile než kabát“. Chceme „lepší životní prostředí“, ale už tak nezdůrazňujeme, že to chceme hlavně pro sebe, pro svou obec, městskou část, město, kraj, republiku a přitom jaksi nemluvíme o tom, že to „naše“ zlepšení fakticky znamená zhoršení někde jinde. Příklady jsme obklopeni – nebudeme u nás spalovat uhlí, nahradíme ho např. dřevem, to ale nemáme, takže ho budeme dovážet, těžit se bude na druhém konci světa (to nám nevadí), současně nám nevadí, že tím, že nebudeme spalovat uhlí nesnížíme globálně jeho spotřebu, jen jeho spalování přesuneme jinam, kde „to neřeší“ a získávají energii prostě a jednoduše nejlacinějším způsobem. No a teď to dosaďme do definice. V podstatě jediným plusem je snížení znečištění ovzduší v jednom regionu, které je ale současně kompenzováno znečištěním v regionu jiném, navíc kácením porostů se mění ekosystémy, přímý vliv je i na půdu a místní organismy. Tím nechci v žádném případě doporučovat spalování uhlí, ani brojit proti biomase, jen chci zvídavému čtenáři nadhodit téma k přemýšlení. Zkusme si představit televizní vystoupení politika, který by se za pojem „životní prostředí neschovával“ a promluvil by například v tom smyslu, že podpoříme těžbu křemíku v „rozvojových zemích“, a to přesto, že tato těžba extrémně znečišťuje vzduch a vodu v dané lokalitě, což výrazně zkracuje život místních obyvatel, ale získaný křemík použijeme pro energeticky náročnou výrobu solárních článků. Mnohem jednodušší je přirozeně říct, že pro zlepšení životního prostředí osadíme solární panely.

Při aplikaci pojmu ˇživotní prostředí“ je rovněž často uplatňován náhled, že něco je v principu dobré a něco v principu špatné. Např. je dobré pěstovat řepku, protože „ozelení“ pohonné hmoty, což je veskrze pozitivní. Současně nevadí veskrze negativní vliv na půdu, organismy a ekosystémy. Do extrému je tento způsob uvažování doveden v oblasti znečištění vzduchu – nikoliv znečištění životního prostředí, jak se běžně používá. S trochou nadsázky lze říci, že snížení znečištění vzduchu dnes ospravedlňuje téměř jakýkoliv zásah do ostatních složek životního prostředí. To je přímo spojeno s problematikou získání „čisté obnovitelné energie“, která je obvykle získávána na úkor složek životního prostředí. Jednoduše využijeme-li slunce, vítr, vodu, geotermální energii, biomasu, bioplyn, a tak dále. Ale získaná energie bude vždy někde někomu chybět. Možná to bude populace komárů, možná na to doplatí sloni, ale „pozitivní vliv“ bude vždy někde někým zaplacen.

Nechci problém „životního prostředí“ bagatelizovat, ani snižovat snahu některých osob, institucí a snad i států o skutečně globální řešení v duchu výše uvedené definice. Chci spíše upozornit na problém chápání takto širokého pojmu a jeho účelové zneužívání.

Dnešní závěr je prostý: Snažme se vyjadřovat tak, abychom používali pojmy v jejich skutečném významu a neupravovali si je „k obrazu svému“. Hloubavý čtenář si jistě dovodí, že se nejedná jen o problém „životního prostředí“ ……