Green deal - aneb lze vystoupit za jízdy?

Poslední návrhy Bruselu v oblasti snižování emisí se díky mediální pozornosti staly široce diskutovaným tématem. K obecnému zájmu v neposlední řadě přispělo i to, že kritika nebo podpora evropských balíčků pro snižování emisí byla předmětem předvolebního boje před několika týdny.

Při pročítání reakcí v médiích a komentářích na sociálních sítích lze mezi řádky vyčíst názor, asi v tom smyslu:

Měli bychom tento program opustit a neakceptovat ho.

Tento, poměrně rozšířený názor je bohužel zcela mylným pohledem na věc. Je totiž neoddiskutovatelným faktem, že:

Programy typu Green deal, Fit for 55 a podobně jsou již několik let do naší legislativy implementovány.

Nejsme tedy v situaci, že bychom si snad mohli vybírat, tím méně se rozhodovat, zda vstoupit nebo nevstoupit do rozjíždějícího se vlaku. My jsme již dávno nastoupili a v současné době sedíme a zoufale pozorujeme, jakou rychlost ten vlak nabírá.

My nejsme vně, ale jsme uvnitř toho vlaku.

Každý, kdo někdy seděl ve vlaku, mi snad dá za pravdu, že za jízdy se vystoupit nedá. Jedinou bezpečnou možností je čekat, až vlak zastaví, nebo alespoň zpomalí. Pokud tedy chceme něčeho dosáhnout, musíme se zaměřit na snahu ten bruselský rychlík nejprve zpomalit a v budoucnu snad i zastavit. Teprve potom bude možné uvažovat o vystoupení.

Je možné se ptát, kde vidím indicie aplikací bruselských myšlenek v našem okolí.

Pokusme se tedy rozhlédnout kolem sebe a ptejme se například proč:

- jsou už několik let masivně dotovány elektromobily, a to jak přímo finančně, tak nepřímo spoustou výhod

- je dlouhodobě systémově blokováno využití jádra, např. dostavbou Temelína

- jsme akceptovali emisní povolenky, včetně jejich uvolnění pro volný trh bez regulace

- z programu kotlíkových dotací postupně misí podpora spalovacích zdrojů

- byl v několika stupních upraven zákon o hospodaření energií (PENB a požadavky na energetickou náročnost)

- je dotační systém Nová zelená úsporám tak nepřející energetickým spalovacím zdrojům

- je nám postupně podsouván systém komunitního zásobování energií

- a tak dále, a tak dále.

                Všechny výše uvedené „akce“ již běží, většinou více let.

Je pochopitelnou první reakcí představa, že prostě po vzoru Švejka zatáhneme za záchrannou brzdu a vlak se zastaví. Ovšem ono to pochopitelně tak úplně jednoduché není, protože především někdo tím vlakem jet chce. Ať už proto, že podlehl novodobému náboženství, nebo proto že se mu to vyplatí anebo prostě proto, že je mu to jedno. Současně základní idea není úplně špatná, protože asi nikdo z nás nechce dýchat vzduch zamořený zplodinami neřízeného spalování odpadu nebo nekvalitních paliv.

Možná bych měl skončit návrhem skvělého řešení, ale to rozhodně neudělám. Žádné skvělé řešení totiž není. Pokud se vrátím k přirovnání k jízdě vlakem, můžeme se pouze snažit nasměrovat ten vlak směrem, kterým chceme, aby jel, a tudíž aby nás nakonec dovezl do stanice, kam jsme si na začátku koupili lístek.

P.S.: Je tedy nutné svádět boj o každou výhybku. Snaha o to, abychom žili v co možná nejlepším prostředí je správná, ale jako všechno snažení nesmí přerůst v ideologii.

Ing.Valtr Sodomka je technickým garantem APOKS, energetickým specialistou, znalcem v oboru odvodu spalin a technickým ředitelem firmy Messy s.r.o.