Povídání (nejen) o znalcích aneb jak zazdít dobrou věc

K prvnímu dni roku 2021 vstupuje v platnost zákon č.254/2019 Sb. o znalcích, který jsem přivítal, protože se mi na něm líbí systém zkvalitnění požadavků na znalce, ovšem bohužel „není růže bez trní“.

Za hlavní klad považuji, že uvedený zákon pomáhá řešit problém, tak zvaných „politických odborníků“ (viz jeden z mých předchozích článků). Postupem doby se totiž funkce soudního znalce stala občas jakousi politickou trafikou, kam byli „odkládáni“ různí pseudoodborníci, kteří se angažovali v různých profesních hnutích, politických profesních kampaních a podobně, což neodpovídá ani požadavku vysoké odbornosti, ani nezávislosti.

Veškeré klady, které tento zákon přináší, ovšem bohužel negují dva „nenápadné“ paragrafy, a to § 21 a  § 22, které stanoví hmotnou odpovědnost za výkon znalecké činnosti, což je zcela nesmyslný požadavek, který v principu popírá ideu nezávislých posudků. Znalec, jako takový, musí být totiž z principu nezávislý a nesmí být pod tlakem toho, že za něco odpovídá svým majetkem. Podobný tlak ho totiž nutí zpracovávat posudky tak, aby především chránil sám sebe, což vyúsťuje do sice obsahově rozsáhlých, ale nic neříkajících posudků.

Na tomto místě bych si dovolil malou, ale podstatnou, odbočku. Tento problém se totiž týká i revizních a kontrolních techniků činných ve výstavbě. Mám na mysli revizní techniky elektřiny, plynu, spalinových cest, kontrolory tepelných zdrojů, komínů, ústředních spalovacích spotřebičů, a podobně. Tedy v principu osoby, jejichž úkolem je provádět revizi a kontrolu většinou již dokončených částí stavebního díla. Status těchto osob není dosud prakticky vymezen ani občanským, ani stavebním, ani jiným konkrétním zákonem nebo vyhláškou.

Zkusme si teď představit náplň činnosti znalce, kontrolního nebo revizního technika. V praxi dostane zadání od zadavatele, kterým může být fyzická nebo právnická osoba nebo orgán státní správy například soud nebo policie. Následně zpracovává posudek, kontrolu nebo revizi nějakého díla, přičemž fakticky nemá žádné nebo velice omezené pravomoci. Současně se ho obvykle jedna strana snaží ovlivnit ve svůj prospěch a druhá strana nespolupracuje, případně se ho snaží ovlivnit obě strany nebo obě nespolupracují. Každopádně jeho přístup k řekněme „relevantním datům“ je hodně omezený. Ve většině případů se dostává k předmětu díla pozdě, když už je buď všechno hotovo (např. vstupní revize), případně zejména u znalců po nějaké destrukci díla. To prakticky znamená, že získání jakýchkoli vstupních dát je velice problematické.

Ovšem existuje jedna věc, na které se všechny strany poměrně spolehlivě shodnou, a to je snaha přenést na znalce, revizního technika nebo kontrolora svoji odpovědnost za vady díla. Přitom odpovědnost u stavebního díla je poměrně jasně daná v Občanském zákoníku v § 2630, který jasně definuje, kdo je za vady stavebního díla odpovědný. Asi nepřekvapí, že tam není uveden ani znalec ani revizní technik, ani kontrolní technik. Bohužel z mých zkušeností, i z toho, jak monitoruji rozhodnutí soudů, tak se zmíněným občanským zákoníkem soudy často neřídí a raději volí „cestu menšího odporu“, tedy svalení odpovědnosti na revizního nebo kontrolního technika, občas i na soudního znalce. Přitom mu dávají za vinu jenom to, že neodhalil chybu někoho jiného a současně neberou v úvahu to, že ten někdo jiný udělal všechno pro to, aby tu chybu zamaskoval a že najít jí mohlo být nad možnosti toho znalce nebo technika.

Kritika by samozřejmě nebyla konstruktivní, kdyby nekončila nějakým smysluplným návrhem. Z mého pohledu by ten návrh mohl být poměrně jednoduchý: stačilo by vycházet z pravidel, která se používají pro osoby, které považujeme za v principu nezávislé, tedy soudce, policisty, ale například i úředníky státní správy (třeba pracovníky stavebních úřadů) a podobně. Tyto osoby nemají fakticky občansko-právní hmotnou odpovědnost za svá rozhodnutí, což je správné, protože vyhodnocují momentální stav věci a snaží se v rozsahu svých odborných znalostí a zkušeností odhalit chyby, ke kterým mohlo dojít. Jako příklad lze zvolit soudce, který nemá hmotnou odpovědnost za to, jak soudí. Rozsudek je tak fakticky jeho názor v ten daný okamžik, na základě aktuálně dostupných údajů. Nicméně nad soudci je velice smysluplně vytvořen dozorový orgán, který může případné chyby napravit. Přičemž pojem „chyba“ by v tomto případě měl být spíše nahrazen pojmem „jiný pohled na věc“. Tento systém funguje rovněž u znalců a i novým zákonem je podporován, což je velmi správné. Jestliže znalec udělá chybu, může být odbornou komisí za tuto chybu potrestán. Ovšem nikoliv v rozsahu teoreticky způsobené škody, ale v rozsahu jeho příjmu, respektive pozastavením nebo odebráním oprávnění, což u znalců v současné době funguje, obvykle na základě stížnosti. U revizních a kontrolních techniků žádný takový orgán v současné době neexistuje a tyto profese nejsou prakticky mimosoudně postižitelné, ani jim prakticky nelze odebrat oprávnění.  Samozřejmostí by na druhou stranu mělo být zachování a posílení odpovědnosti trestní, tedy odpovědnosti za úmyslně chybné zpracování posudku, revize nebo kontroly (cílené a úmyslné poškození jedné strany).

Postavení znalce, kontrolního nebo revizního technika v rámci například realizace stavebního díla by mělo být takové, že je to „osoba navíc“, tedy osoba, která stojí nad zhotovitelem, nad stavebním dozorem, nad dodavateli i nad subdodavateli a snaží se ze všech sil odhalit jejich chyby, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Už z této definice je zřejmé, že trestat tuto osobu za to, že se jí nepodařilo odhalit nějakou chybu, kterou se pravděpodobně všechny zúčastněné strany snažily zamaskovat, seč to šlo, je principiální nesmysl. Tím spíš, že v současné době nejsou pro tyto osoby legislativně dána žádná práva ani pravomoci (např. vstup do objektu, sondáž, předkládání listin, atd.).

Co říci závěrem. Bylo by vhodné tuto problematiku rozpracovat, pokud možno změnit zákon o znalcích a pro revizní a kontrolní techniky dopracovat buď zákon, anebo vyhlášku, která by jejich postavení jasně vymezila (co se týká stavebních profesí, pravděpodobně by stačilo vložit jeden paragraf do občanského nebo stavebního zákoníku).

Přenášení hmotné odpovědnosti na osoby, které vykonávají sekundární posouzení díla, je z mého pohledu velkou chybou a je možné, že tato skutečnost vyvolá efekt, kdy skuteční odborníci nebudou mít zájem, zejména revizní a kontrolní činnost vykonávat, protože tato oblast je již nyní saturovaná osobami s minimálním vzděláním a omezenými zkušenostmi, ale s příslušným oprávněním (výučním listem a doplňkovou profesní zkouškou), kteří ovšem nejsou schopni odborného posouzení a svoji činnost vidí pouze jako podnikání, což samozřejmě našemu stavebnictví neprospívá.

P.S.: Příkladem z poslední doby je mediálně publikované odsouzení plynaře, který „nepoznal“, že v bytě, kde kontroloval plynový spotřebič, byla vyměněna digestoř, což finálně způsobilo nefunkčnost odvodu spalin a otravu jedné osoby. Co na tom, že legislativu porušili především majitel bytu, dodavatel digestoře i montážní firma …

Ing.Valtr Sodomka je technickým garantem APOKS, energetickým specialistou, znalcem v oboru odvodu spalin a technickým ředitelem firmy Messy s.r.o.