Voják Československé lidové armády stojí vždy ve správném zákopu

A nepochybuje o něm. Zatímco my pomýlení intelektuálové čteme knihy, sledujeme média, necháváme se ovlivňovat informacemi i dezinformacemi a dokonce chceme sami rozhodovat o jejich třídění, voják stojí v tom zákopu a nekolísá.

Už za totáče jsme věděli, že tito chrabří chlapi brání naši vlast proti západním imperialistům i proti zdejším ztroskotancům a samozvancům. Své chlapce a muže jsme posílali na povinnou vojnu s těžkým srdcem. Věděli jsme, že profesionálním vojákům beroucím pravidelný plat od státu se nemohou rovnat ani zdatností, ani ideologickou vyspělostí. Čekali jsme s obavami, až se nám od nich vrátí, a poslouchali časté historky o rozhodnosti, tvrdosti a intelektuální nedostižnosti komunistických lampasáků.

Jako slečna jsem se s armádou v akci setkala vlastně až na Národní a bylo to setkání nesmírně zajímavé (ačkoli tam to bylo pomíchané, jak mi oživuje paměť v diskusi pod panem Trčálkem jeden pán, byl tam i pohotovostní pluk vnitra a mnoho vojáků jen čekalo, jestli dostanou povel vyrazit mezi lidi). Uchvátili mě ti obrněnci se štíty, jimž jsem neviděla do očí, i ten obr v maskáčích a červeném baretu, kterému jsem se do očí koukla, než mě praštil přes záda. Věřím, že mnozí odhodlaní mladí muži litovali, že je na tu slavnou a zmedializovanou akci také nepozvali a oni museli tvrdnout v kasárnách nebo jiných institucích.

Je pozoruhodné, že vojáci Československé lidové armády mají i po třiatřiceti letech od Sametu stále místo v našich srdcích. Ba co více, že nám mohou zřetelně a bez jakýchkoli pochybností a velice intenzivně objasňovat, kde je naše místo a který zákop je pro nás ten jediný správný. Věřím, že nejen naše muže, kteří tou jejich vojnou prošli, to těší a hřeje na hrudi. I já se za ni v poslední době občas popadám.  

Inu, voják ČSLA bdí, když ty spíš, a má jistotu, když ty tápeš v mlze. Vždy na něj bylo v tomto směru spolehnutí a nepochybně to tak zůstane i nadále. 

Každému podle jeho gusta. Já budu dál držet basu s těmi věčně pomýlenými intelektuály a vlajícími umělci, kteří mají z žoldnéřů historicky podložený strach. Pěkný víkend všem.

PS: Omlouvám se, diskusi na chvíli ruším. Mám pro to své důvody.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 16.6.2023 15:01 | karma článku: 31,60 | přečteno: 1163x