V souvislosti s mým nevhodným chováním na poradě (pípal mi nový mobil, který jsem neuměla ztlumit, protože technika...) mi po veřejné omluvě na školní mail napsala mladá kolegyně, že učitel má být za všech okolností profesionál.
Přemýšlela jsem, co ta fráze znamená. Jak v dnešní době poznáme profesionála? Jinak se chovají celebrity z uměleckých kruhů, jinak sportovci, jinak politici. Úředníci v bankách a institucích mají své dress code a předepsaný způsob jednání. Ale třeba lékaři jsou sice vázáni Hippokratovou přísahou, ale často ti nejlepší z nich kráčí na hraně zákona a důležitý je pro ně především prospěch pacienta. A vyčítat odborníkovi, který vám či vašemu dítěti zachránil život, neadekvátní reakci, to napadne jen šílence a náfuky.
Učitelé nejsou tak vážení jako lékaři, přesto nespadají do sorty úředníků. Jaké vlastnosti by tedy měl mít učitel profesionál na střední škole? Tady je moje desatero:
1. Učitel profesionál by se především měl slušně orientovat v základech svého oboru. (Třeba češtináři nemusí být spisovatelé ani novináři, ale měli by umět mluvit, diskutovat, argumentovat, psát a měli by být sečtělí.)
2. Učitel profesionál by měl odlišit, co jeho studenti vědět mají, protože to rozvíjí jejich myšlení nebo se s tím budou setkávat stále znovu, a co je naopak informace důležitá jen pro vysokoškolsky vzdělané odborníky. Současně bychom měli připravit studenty na život, v němž je normální různost názorů.
3. Učitel profesionál by vždy a za všech okolností měl myslet na dobro studentů. (To neznamená, že je stále milý a vlídný a sladký jak cukrkandl. Zdravá je metoda cukru a biče. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti – třeba maturitním. To ovšem lidskoprávní experti neradi slyší.)
4. Učitel profesionál by neměl učit zřetelně indisponovaný (kocovině se samozřejmě člověk občas nevyhne) či nakažlivě nemocný (prezenčně). Také by se svými svěřenci neměl spát a chlastat.
5. Učitel profesionál by se měl snažit být spravedlivý (ne vždy je toho člověk schopen). Nikdy by se neměl mstít na studentech nebo podlehnout tlaku nadřízených a osolit někoho, aby se jim zavděčil.
6. Učitel profesionál by neměl bezdůvodně (případně před studenty či rodiči) kritizovat práci svých kolegů. Pokud s něčím nesouhlasí, pokud ví o nějakých negativních reakcích na kolegu, měl by si o tom nejprve promluvit s dotyčným učitelem.
7. Pokud učitel profesionál zjistí, že někdo ubližuje jinému žákovi, měl by se pokusit oběť ochránit (nejdříve se opět obrátit na útočníka, studenta, učitele, případně ředitele, pokud za šikanou stojí on.) Totéž platí pro bossing, lobbing a šikanu kolegů. Profesionálovi by nemělo být lhostejné, že jeho nadřízení ubližují jiným učitelům. Ryba smrdí od hlavy a morálka celé školy se promítá do každodenní práce kantorů.
8. Učitel profesionál se studentům snaží říkat to, co považuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí za pravdu. Pokud to z jakýchkoli důvodů říkat nesmí, nemůže nebo nechce, snaží se alespoň nelhat.
9. Učitel profesionál by se neměl bát svých nadřízených. Mluví za něj jeho práce se studenty, nikoli devótnost, poslušnost a hraná zdvořilost. Pokud s něčím nesouhlasí, měl by v sobě najít odvahu patřičnou formou se ozvat. Ředitelé, kteří nesnesou kritiku, nejsou dobří ředitelé.
10. Slušnost učitele profesionála netkví v jeho tichém a nenápadném chování (kantořina je kreativní práce a dobří učitelé musí být i trochu herci), ani v dodržování interních příkazů školy, manuálů a nejrůznějších podpořádků, jimiž jsou naše školy zapleveleny (stejně jako celá naše společnost). Jeho slušnost je založena na vnitřním mravním řádu a základech učitelské etiky, na níž stojí i toto desatero.
Milí čtenáři, budu vděčná za vaše podněty a připomínky. Pěkný víkend.
