Slepice, sebestředný primitiv, soudružka učitelka, Putinova dívka, udavačka ... jen malá ochutnávka laskavostí, které se tady na mě snesly v posledním týdnu. Většinu z nich admini smazali. Ale ty urážky si zaslouží roztřídit.
Všichni se ve škole učí, že ve slušné diskusi se urážky a osobní útoky nepoužívají. Ale realita nás občas zastihne nenaložené, unavené, nabroušené, popuzené, zoufalé či smutné. A ujedou nám nervy. Bouchnou saze. Pustíme se na internetu do někoho, kdo nám dlouho pije krev.
Nejroztomilejší urážky tady v diskusích používá pan Č. V jedné debatě na blogosféře mě nazval (blbou?) slepicí, pod posledním panem T. kohosi neidentifikovaného sebestředným primitivem. I v jiných diskusích je vidět, že si prostě nemůže pomoct, musí to z něj ven. Člověk se na něj ani nemůže zlobit. Ten odpor k nepříteli z něj přímo stříká.
Skupinka blogerů (paní J., pan V., pan D.) zase ujíždí na faktu, že jsem se mnoho let živila jako učitelka. Tihle dobráci vytvářejí neuvěřitelné variace na dané téma - úča, souška, produkt českého školství atd. Učitelské povolání jim opravdu leží v žaludku, protože jinému kolegovi říkají s oblibou učitelskej a kdykoli mají příležitost, na učitele si zanadávají. Člověk by jim dal i na svačinu, aby si trochu osvěžili repertoár a zkusili své urážky a nadávky trochu obměnit.
Jsou tu zarputilí blogeři, pan Z. a pan F., kteří vám v diskusi vpálí nějakého chcimíra, kolaboranta či zrádce Ukrajiny. Chápu, strážci morálky mají těžký život. Vidíte na nich, jak urputně svému přesvědčení věří a kolik svých textů roztrousí po jiných webech, aby přesvědčili i ostatní.
A pak jsou tu indiferentní (protože si názorově velmi podobní) diskutéři, kteří se občas přitulí, občas kousnou, ale ve vhodném okamžiku vám či jinému blogerovi podsunou, že má proruské názory nebo tu trousí proruské narativy. A když se zeptáte na konkrétní výrok, nemohou si vzpomenout. Konkrétně jsem to sama zažila od pana K. a paní K. V téhle muzice také často tvrdí basu jiný pan K. a několik dalších diskutérů bez blogu či fotografie.
Přiznávám, sofistikované urážky, které mají naznačit, že si něco myslím, ale nepíšu, nebo píšu, ale neví se, kde, opravdu nemám ráda. Je to stará propagandistická hra a smrdí čertovinou. Jak můžete někomu dokázat, že si něco nemyslíte? Jak můžete dosvědčit, že jste něco nechtěli napsat? Tyto hrubé argumentační fauly zásadně hlásím a z indiferentních diskutérů mám strach.
No a pak je tu pan T., který vybrané blogery zatahuje přímo do svých pamfletů a uráží je tím, že vytváří jejich paralelní obraz, jemuž někteří jeho čtenáři dokonce věří. Také propagandistická hra, protože opakovaná lež (pardon, satira) se stává pravdou. Pokud dělá z blogerů hloupé učitele, nymfomany či fanatiky, je to otravné, ale dá se to přežít. Pokud z nich v těžkých a napjatých dobách dělá proruské troly, dezinformátory a politické stand up komiky, je třeba se bránit. Zvlášť když je pan T. podobně politicky orientovaný jako premiér, prezident, ministr vnitra a šéf BIS.
Urážky samozřejmě z blogu a diskusí nezmizí a admini nemohou být všude. Tomu rozumím. Také vím, že ani já nejsem bez chyby a občas někomu šlápnu na kuří oko. Za to se všem postiženým před koncem roku omlouvám.
Národ je rozdělený, blog také. S tím nic neuděláme. A bránit se my autoři musíme. I navzájem.
Děkuji za pochopení.
PS: Článek vkládám rovnou do Hyde parku.
