Písničkář, textař a nepřehlédnutelný básník mé generace bude 7. června slavit sedmdesátku. Už jsem mu popřála a čekám, jaké gratulace se vyrojí. Sedmdesátiny jsou jen jednou za život a měly by se pořádně oslavit...
Poslouchám jeho verše celý život, pomohly mi vydržet drsná období života, uspávaly mě, když jsem měsíce nemohla odplout do říše snů, ale teď jsem zjistila, že s nimi nemohu řídit auto. Mám řidičák rok a půl a kdykoli se ozve začátek nějaké jeho písně, soustředím se na její rozpoznání a zapomenu sledovat zrcátka i silnici. Nenabourali jsme, ale bylo to o fous.
Manžel tedy striktně prohlásil, že takhle ne, že si svého Básníka mohu v autě pouštět až za rok. Že on by ty jeho sedmdesátiny také rád přežil.
Naprosto svému muži rozumím. Budu si v autě pouštět Matušku, Spirituály a muzikály, ale ne našeho oslavence. Zřejmě se podvědomě na jeho texty soustředím víc než na jiné. A moje staronová červená Rozinka si taky zaslouží slušné zacházení. Rok a půl jsem na ni čekala.
Ale zpět k našemu Básníkovi. Jeho verše formovaly mou generaci. Prožili jsme s ním studia, porody, rozvody i svatby. Vnímám hudbu pouze ve spojení se slovem, zřejmě důsledek toho tahání zvonem při porodu. Každé nové album jsem poslouchala nejméně desetkrát, než jsem si na nové písně zvykla a začala si broukat jednotlivé sloky. A v každém byly texty, které se nějak výrazně dotkly mé životní situace, mého rozpoložení, nálad i tvrdé reality kolem nás.
Teď má tedy pan Básník sedmdesátku a když jsem ráno chodila po domě a přemýšlela, jak ji oslavit, inspirovala mě přítelkyně, která na sítích sdílela už asi čtvrtou jeho píseň. To je ono! Udělám vlastním výběr, pošlu do světa nějaké méně známé zádumčivé skladby, jejichž verše miluju.
Připojte se, přátelé, s gratulací. Sdílejte až do středy Básníkovy písně. Když to neudělají povolaní, musíme to přece udělat my.
Krásný prozpívaný víkend všem!
