Nemohu hovořit za školy vysoké ani základní. Nemohu také psát o výuce matematiky, chemie, latiny či filosofie. Můj nadpis se týká předmětu český jazyk a literatura, ze kterého skládá povinnou státní zkoušku každý maturant.
Na úvod – toto není kritika ministra Chládka. Zavedení povinných přijímacích zkoušek víceméně vítám. Není to ani kritika celého CERMATU. Kolegové jazykáři jsou celkem spokojení a za učitele matematiky kaštany z ohně tahat nehodlám. Toto je pouze kritika maturitního modelu státní zkoušky z ČJL a češtinářek CERMATU, které ten blázinec mají na starost.
Zeptejte se nějakého češtináře, co státní maturita z ČJL přinesla jemu a jeho studentům. Studentům vědomí, že testy se dají otipovat a maturitní knihy mohou zhlédnout ve filmové podobě. Učitelům pak práci, strašidelnou administrativní zátěž a nekonečné šňůry školení, která mají sjednotit češtinářské mozky.
Kolem státní maturitní zkoušky z ČJL už bylo v médiích tanečků dost a dost. Máme v paměti problémy prvních didaktických testů, ve kterých se nacházelo mnoho nejednoznačných otázek. Opravy slohových prací centrálními hodnotiteli také nedopadly nejlépe (tady jsou starší články o problémech SM z ČJL zobr; zobr; zobr).
Češtináři prošli před prvním ročníkem státní maturity povinným e-learningovým školením (celkem 270 stran textu), následovalo školení personální. Tehdy se ukázalo, že nikdo nechce, abychom byli tvořiví a vedli děti k dobré literatuře, která jim může pomáhat řešit složité životní problémy. Chce se po nás přizpůsobivost, loajalita a průměrnost.
Začal postupný přerod v poslušné úředníky, kteří se studentem při ústním zkoušení rozeberou knihu podle předem vytvořené (a státem nadiktované) šablony, poptají se na typy promluv (řeč přímá, nepřímá a polopřímá), lyrický subjekt a dostatečný počet metafor, metonymií a synekdoch. Navíc tento systém (rozbor jednotlivého díla) vedl na mnoha školách k vytvoření neměnných maturitních seznamů literárních děl – tedy staré známé povinné četbě.
Nějak jsme se přizpůsobili a naučili se zkoušet podle dané šablony tak, abychom studentům knihy neznechutili. Pomáhaly nám v tom i individuální seznamy četby, které se na naší škole udržely až do loňského roku – co učitel, to seznam (tady je loňský seznam oktávy A - pod ním naleznete i autory, kteří byli letos z celoškolního seznamu vypuštěni zobr) .
Nyní procházejí češtináři novým e-lerningovým školením (postupně, aby byli dezorientovaní). Celý systém funguje na principu „letadla“ a „profesního zasvěcení“. Proto také veřejnost není dostatečně informovaná a ani rodiče budoucích maturantů se o maturitu z ČJL nijak zvlášť nezajímají.
Školení přináší dvě základní informace. Individuální školní seznamy jsou minulostí, protože seznam maturitní četby pro školu bude definitivně připravovat předmětová komise. V praxi to znamená, že se v seznamech zakonzervují stabilní tituly, které znají všichni a které měli v povinné četbě už naši rodiče, a moderní literatura se opět zkoušet nebude. A my budeme znovu, už potřetí, předělávat všechny maturitní karty – možná dokonce dvakrát (zde starší článek o výrobě karet zobr).
Struktura zkoušení má být ještě přísnější a ještě více zaměřena na formální rozbor. Osobní čtenářské zážitky, interpretace či srovnávání stejného tématu v různých literárních dílech – tedy to, co studenty dokáže motivovat k četbě - k maturitě nepatří.
Tento způsob zkoušení se samozřejmě promítne i do hodin literatury. Budeme studenty učit nikoli přemýšlet, ale papouškovat pojmy a hledat jazykové jevy. Ale koho by to trápilo – vždyť jde jenom o literaturu.
Zhruba pět let se středoškolští češtináři perou se systémem, který nebyl dobře vymyšlen a představuje pro ně nesmírnou administrativní zátěž.
Nyní je ten systém dokonce nutí změnit myšlení a nahradit láskyplný dialog o knihách formální analýzou, která je literatuře cizí.
My, učitelé, už nemůžeme dělat téměř nic. Jen se přizpůsobit totalitě formy a kolektivismu. Nebo nepřizpůsobit a ze školství odejít.
Výuka literatury (záměrně jsem použila slovo „výuka“) je opět v rukou politiků, úředníků a lobbistů velkých firem. Nic vám to nepřipomíná?
vv
A zde je návrh, ke kterému se kloní tvořiví češtináři v mém okolí:
Nechť si stát ponechá kontrolu nad přijímacími zkouškami na SŠ a „didaktickými“ (lepší by bylo spojení maturitními) testy. Nechť jim věnuje více péče než doposud (testy by si zasloužily více gramatiky i vědomostních otázek a kratší strukturovaný text - 10 řádků - který by mohli opravovat centrální hodnotitelé).
Slohové práce a literatura by měly být ponechány v kompetenci škol, respektive jednotlivých učitelů. Individuálním textům, ať už se jedná o umělecká díla či pokusy maturantů, formálnost ani kolektivní myšlení nikdy nesvědčily a svědčit nebudou.
V. Valíková + Lenka Dohnalová za Společnost učitelů ČJL
Související články:
Profilová maturita z ČJL 2014 - sloh (zobr) ; maturitní práce a ústní zkoušení (zobr)
Literární seminář - Propojme příběhy se životem (zobr)
Jak se Mistr Villon setkal se svým lyrickým subjektem (zobr)
...a vše v šuplíku Škola a maturita + Literární seminář pro oktávy na mém blogu
