4. 1. 2019 řekl pro Aktuálně Bob Kartous, mluvčí společnosti EDUin i českých elfů bojujících na internetu proti dezinformacím, že některé regiony naší země budou kvůli odlivu mladých vzdělaných lidí chudnout, blbnout a stárnout.
6. 1. v Partii televize Prima podotkl bývalý prezident Václav Klaus, že staří si dnes mohou dovolit mnohem více než mladí – nejsou závislí na institucích a grantech a říkat, co si skutečně myslí, pro ně není existenčním rizikem. Dva zcela odlišné pohledy na stáří a jeho roli ve společnosti stojí za zamyšlení.
Nechci vytrhávat slova Boba Kartouse z kontextu, hovořil obecně o českém školství. Zřejmě bych je přešla, kdyby nebyly chudoba, nižší vzdělání a vyšší věk tak často cíleně spojovány s voliči jistých politiků a kdybych si nemyslela, že právě tahle neomalenost oprávněně naštvala mnoho lidí. A možná i přesvědčila některé dříve narozené, že pravdomluvnost není luxus, ale jejich svatá povinnost.
Archetyp moudrého starce se objevuje v mnoha příbězích. Co by si počal židovský národ bez Abraháma, Mojžíše či proroků, Platón bez Sókrata, Artuš bez Merlina, Barunka bez Babičky, Luke bez Jediho, Frodo bez Gandalfa a Homer Wells bez doktora Larche. Síla hrdinů zachraňuje svět spolu se zkušeností jejich učitelů. Jen občas se v lidech usadí přesvědčení, že ti staří a nemohoucí jsou přítěží a všechno převálcuje kult dravého mládí. Jako ve starověké Spartě, nacistickém Německu či v jedné pohádce.
Žil byl král, který rád dobýval cizí země. Protože chtěl mnoho silných bojovníků, muži i ženy v jeho království dostali příkaz zabít staré rodiče, aby neujídali mladým chléb. Jen jeden sedlák neposlechl, tolik otce miloval. Přišla velká válka. Král padl, do země vtrhl cizí šedý panovník a zničil armádu. A do všech stran vyslal poselství: “Zabijeme muže, vezmeme si ženy a zotročíme děti, pokud mi nepřinesete uzel z popela.“ Obyvatelé porobené země byli bezradní, jen sedlákův otec nezoufal. Poklekl před dobyvatelem, uvázal veliký uzel na konopném provazu, položil jej na zem a zapálil. Země byla zachráněna.
Vzdělání se nezískává jen ve školách, nejcennější školou života je zkušenost. Ne všichni staří lidé jsou moudří. Ale ty, kteří došli k nějakému poznání, kteří se nebojí pojmenovávat věci pravým jménem a kterým jde především o to, aby svět byl snesitelný, ty bychom poslouchat a ctít skutečně měli. Třeba i my budeme jednou muset uvázat uzel z popela.
