Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Známe se dvanáct let. Když v roce 2012 propadlo z centrálně opravených maturitních slohů mnoho dobrých studentů, protože na jejich práce Cermat použil gumová kritéria a za nenaplnění útvaru či zadání přidělovali hektičtí hodnotitelé rovnou pětku, založily jsme na Arcibiskupském gymnáziu v Praze VrMaŠ (Vraťte maturitu zpět do škol), začaly slohy přehodnocovat a vydávat studentům posudky k odvolání. Brzy se nám ozvaly kolegyně z olomouckého Gymnázia Hejčín. Nejvíc se na nový systém zlobila právě Lenka Dohnalová.
Centrální hodnocení slohů tehdy padlo spolu s ministrem školství a prvním šéfem Cermatu a vývoj státní maturity z češtiny jsme v dalších letech komentovaly a sledovaly společně. Domnívám se, že Společnost učitelů ČJL, jíž je Lenka předsedkyní, odvedla kus slušné práce. Zbývá už jen rozbít moloch školní maturitní (povinné) četby a instantních rozborů u ústního zkoušení. Věřím, že nějaký příčetný a zasvěcený ministr školství ten systém konečně dorazí.
Lenka sice celý život učí, ale typickou učitelkou se nikdy nestala. Jako tvořivý člověk odmítá jakýkoli nesmyslný diktát systému a kdykoli ji něco začne svazovat či omezovat, je odhodlaná se účinně bránit. Přesto ve školství vydržela a získala mnohá ocenění za svou učitelskou i sbormistrovskou práci. Považuji to svým způsobem za zázrak. Ale Olomouc jistě ví, proč si takový vybroušený diamant na svém prestižním gymnáziu hlídá a opečovává.
Lenka vede několik sborů - ve škole, v Olomouci i v Prostějově. Kdykoli si voláme, utíká na soustředění nebo na koncert. Zažila jsem její muzikálové večery na rozpáleném olomouckém náměstí, pouštím si facebookové pozdravy prostějovských Proměn, obzvlášť v době předvánoční. A doufám, že mi letos čas i okolnosti dovolí rozesmátou Olomouc na jaře zase navštívit.
Já ovšem hudbu vnímám jen ve spojení se slovem a tady nacházím v Lence poctivou a zasvěcenou diskutérku. Nikdy, co ji znám, nesklouzla k ideologickým odsudkům spisovatelů či básníků, kteří byli či jsou částí společenských elit zatlačováni někam, kam nepatří.
Ačkoli má Lenka velmi ráda Milana Kunderu a já preferuji Josefa Škvoreckého, vždy se domluvíme a vyjasníme si své názory, abychom nakonec zjistily, že se naše stanoviska nijak zásadně neliší. I proto spolu můžeme tolik let pracovat a rozbíjet systém, který ubližuje především literatuře a autorům, ale také naší nejmladší generaci.
Lenko, všechno nejlepší k narozeninám a doufám v mnoho dalších plodných let plných vášnivých diskusí a smíchu. Těším se do Olomouce.
