Po čtvrtečním útoku na FF UK jsou v šoku studenti, učitelé, ale také rodiče, jejichž děti na této škole studují. Patřím mezi ně. Respektovala jsem státní smutek, který se mi propojil i s odchodem blízkého člověka, a nic nepsala.
Ve čtvrtek odpoledne jsem přejížděla z Podolí na Českomoravskou, zapomněla kvůli telefonátu s manželem vystoupit na Palackého náměstí a kolem 15:00 musela moje tramvaj projíždět právě okolo Filosofické fakulty UK. Dlouho jsem na své Alma Mater nebyla, jen jsem jí mávla z okénka. Možná už se tam něco dělo.
Zatímco jsem v GynCentru hovořila s jedním lékařem, přišla mi od dcery SMS, že je doma a žije. Teprve když jsem v silném větru u O2 Arény otevřela zprávy na mobilu, podlomila se mi kolena. Cestou domů jsem dostávala informace od bývalých studentů z Arcibiskupského gymnázia, od spolužáků z oboru čeština - dějepis (absolventi 1990), od švagra, neb neteř jela na přednášku z historie a dostala varování od učitele. Až doma jsem hovořila s dalšími lidmi.
Je to strašlivá tragédie a my, jejichž děti nějakým zázrakem nebyly mezi oběťmi, bychom měli denně děkovat Bohu, že nás ušetřil. A poklonit se obětem i jejich rodinám. Až k zemi. Dodnes nám ta hrůza tak úplně nedochází.
Nechci už tady na blogu nikoho rozesmutňovat. Ta hrozná věc se vyšetřuje a snad budeme mít možnost znát a pochopit všechny okolnosti, které k ní vedly. Zaslouží si to studenti, učitelé i my, rodiče.
Nicméně je velice důležité, aby veřejnost po vyšetření masakru dostala informace skutečně v plné míře, aby kolem toho všeho nikdo nemlžil. Pokud lidé dávají najevo pochybnosti, ministr Rakušan a policie by je neměl pleskat přes prsty. Chápu, že některé hňupy na sociálních sítích je třeba umravnit, ale vyhrožovat za hloupé řeči trestním stíháním považuji za poněkud přehnané.
Přece pes, který štěká, většinou nekouše. Ten vrah byl bezúhonný mladý student, introvert, žádný žvanil ze sociálních sítí, když nepočítáme ten údajný účet na Telegramu. A já chci znát jeho profil, jeho motivy, jeho výchovu, abych pochopila příčiny té tragédie. Humbuk kolem sociálních sítí mě dráždí, protože odvádí pozornost od jádra problému.
A také mě dráždí a velice pobuřuje, když jsou lidé, kteří s celou tou hrůzou nemají absolutně nic společného a vyhýbají se z důvodů vnitřní slušnosti psaní či mluvení o tomto tématu, vtahováni do podivné pavučiny nesmyslů, které se kolem té strašné události množí. Navíc formou, která se vymyká hranicím soucitu i dobrého vkusu.
Važme slova. Nezatahujme do té hrůzy nevinné lidi. Střílelo se a tekly potoky krve. Zemřely nevinné oběti. Je čas smutku a rozjímaní.
Ale rozhodně teď není čas pro satiry, parodie a pamflety. Alespoň ne pro ty, které se týkají masakru na Palachově náměstí.
Jako bývalá studentka a matka současné studentky FF UK žádám o dodržování základních pravidel slušnosti.
Děkuji.
